An
Sweet Bean
Réžia:
Naomi KawaseScenár:
Naomi KawaseKamera:
Šigeki AkijamaHudba:
David HadjadHrajú:
Kirin Kiki, Masatoši Nagase, Kjara Učida, Miki Mizuno, Ecuko Ičihara, Wakato Kanemacu, Mijoko Asada, Taiga Nakano, Saki TakahašiObsahy(1)
Sentaro provozuje malou pekárnu, která vyrábí tradiční japonský dezert dorayaki - lívanečky plněné "an", sladkou pastou z červených fazolí. Když mu stařičká paní Tokue nabídne pomoc v kuchyni, Sentaro ji zdráhavě přijme. Paní Tokue mu ale dokáže, že má zlaté ruce. Díky jejímu zázračnému domácímu receptu na oblíbenou pastu začne pekárna znovu prosperovat... A oba osamělí lidé si časem vzájemně otevřou svá srdce, aby odhalili staré rány. (HBO Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (21)
Kirin Kiki by si zaslúžila tucet prestížných cien za svoj herecký výkon. Kawase začala točiť jednoduché príbehy podfarbené jej dokumentaristickou zručnosťou a schopnosťou zachytiť emócie a detail na emóciu, bez toho aby ho vyslovene použila. An je krásne jednoduchý.. Tichý a pritom kričí hlasno všemožnými myšlienkami a komplexnosťou. Nejedná sa o žiadnu veľkú drámu, ale rovnako ako kedysi Tokyo Family od Yamadu aj tento film tak krásne hovorí o emóciách tak dramaticky až vás to chytí za srdce. Pocit katarzie sa pre mňa dostavil okamžite po poslednom zábere. Neuveriteľne smutný príbeh, ktorý je plný pozitívnych vecí. We want to live in society, when the sun shines. ()
Už v "Utiš vodu" Naomi Kawase naznačovala příklon k tradičnímu filmovému vyprávění a "An" se tak vskutku stal jejím prvním konvenčním filmem s daným scénářem, postavami a tradičními dialogy. Příběh, který krouží okolo osudů několika postav setkávajících se u stánku s dorajaki (lívance se sladkou fazolovou pastou), bohužel zabředává do nesnesitelného patosu a co víc – vynucuje si dojetí za každou cenu. Nenásilnost vyprávění a síla obrazů z předchozích režisérčiných filmů ustoupily návodnému dovyslovování tam, kde dříve zůstával prostor pro tajemství a dobrodružství z objevování. I proto tento film vnímám spíše jako příběh pro mládež (bez nadsázky). Kawase sice neopustila své téma hledání skutečných životních hodnot, avšak příběh tentokrát zasadila do již stokrát použitých kulis, které pouze jinak přeskládala a výsledek je stejný jako u všech podobných sladkých příběhů. Postavy dobrotivé babičky s pohnutým osudem, muže poznamenaného minulostí i citlivé dívky z problematických rodinných poměrů stejně jako mírná porce gastrofilozofie spíše vycházejí vstříc snadno stravitelným příběhům pro masy, u nichž se lze konzumentsky na krátkou chvíli dojmout a jinak nic víc... P. S. Film mi připomíná román Muriel Barberyové. ()
Cesta k upokojeniu duše vedie cez počúvanie príbehov iných. Málokedy cez okaté dávanie najavo vlastného príbehu, nech je akokoľvek smutný, či úspešný. Počúvanie iných vedie totiž k dvojakému uspokojeniu - počúvaného i rozprávajúceho. Nech je ním iný človek, zviera, či zrnko fazule. Cesta k uspokojeniu tela vedie cez jedlo pripravené s láskou. Dostal som chuť na lievance s fazuľovou pastou v tieni sakury. Podané z rúk pani Tokue. P. S. V súvislosti s filmom som sa dočítal, že dodnes v Európe existuje posledné leprosálium (zariadenie izolujúce pacientov nakazených leprou od okolia). Nachádza sa v Rumunsku, v okolí mestečka Isaccea (bývalého hraničného mesta Rímskej ríše). Umiestnené je v budove bývalého kláštora. V roku 2020 tam je 22 pacientov, posledný z nich tam bol privezený v roku 1981. ()
Opäť taký príjemne pomalý a malý film z japonskej produkcie, kde takéto filmy vedia najlepšie. Zápletka sa dala určite rozvinúť aj podstatne viac, hlavne to neskoršie prosperovanie obchodu, ale o to tu predsa len ani moc nejde. Hlavná je tá mimoriadne sympatická civilná atmosféra, ktorá sa nesie celým filmom a podporou sú aj sympatické postavy, Okrem hlavného dua, teda majiteľa pekárne a jeho novej pomocníčky aj stála zákazníčka, ktorej by som kľudne doprial aj samostatnú líniu, aby sa mohla stať plnohodnotnou postavou. Takto si ma získala hlavne celá stredná fáza, kedy ide všetko tak, ako má a všetci sú spokojní, ale ani ten zvyšok samozrejme nie je zlý a pozerá sa na to dobre. Režijne mi to plne vyhovovalo, na rozdiel od predchádzajúceho filmu režisérky to už síce nie je také meditatívne, ale toto civilné prevedenie tu aj tak sedelo lepšie. Takže lepšie hodnotenie síce nedávam, na to by som potreboval rozvinúť zápletku kľudne aj do viacerých línií, ale aj tak sa mi na to pozeralo príjemne a určite som sa nenudil, aj takéto filmy občas treba. 67% ()
U japonského dramatu je taková jistota, že to bude něco unikátního. Zde tedy žádná výjimka. Film se sice ze začátku nese nejistým směrem a těžko říct, zda půjde jen o vaření, či o něco víc, každopádně i tak zajímavým způsobem paralyzuje a jemně vnáší do průběhu děje i nějaké to drama, pojednávající právě o malomocenství. Hezky, realisticky a melancholicky vyobrazeno. 80% ()
Reklama