Réžia:
Jakob M. ErwaScenár:
Jakob M. ErwaKamera:
Christian TrieloffHrajú:
Esther Maria Pietsch, Matthias Lier, Ralph Kretschmar, Eric Bouwer, Tatja Seibt, Hermann Beyer, Barbara Sotelsek, Lutz Blochberger, Karim Cherif (viac)Obsahy(1)
Mladá a nádejná violončelistka Jessika (Esther Maria Pietsch) sa spolu so svojím priateľom Lorenzom (Matthias Lier) práve nasťahovali do nového a obrovského bytu. Jessika bola nedávno ako jediná vybratá reprezentovať svoju krajinu na súťaž medzinárodnej úrovne v klasickej hudbe, a keďže sa jej naskytla takáto jedinečná príležitosť, prispôsobí svojej príprave takmer všetok voľný čas. Narastajúci tlak a spoločnosť holých stien jej však vôbec neposkytnú očakávanú ochranu pred podivnými zvukmi a ešte zvláštnejším správaním jej nových susedov. A keďže si Lorenz podobné veci ani len nevšimne, medzi mladým párom vznikne konflikt. Každodenný narastajúci stres miešajúci sa s bežným životom Jessiky, tráviacej väčšinu času v budove, postupne vyústi do očakávaného konfliktu so spolunájomníkmi domu. (sochoking)
(viac)Recenzie (11)
Mladá Jassika si buduje kariéru v hre na basu. Toľko energie vkladá do umenia, až jej začína z toho hrabať. Lenže hrabať začína z toho aj režisérke, nakoľko sa to kníše, okolo ničoty a len v tom hrabaní. Aj divák sa musí hodne usilovať, aby aj jemu nezačalo z toho hrabať, keď nie je pochopiteľné čo predchádza tomu, že Jassike šibe a šibe ďalej a ďalej. No a táto šibačka putuje vesmírom, od nevidím do nevidím a z toho všetkého, je len jedna nezmyselná, veľká riť. ()
Jednoduchý, přímočarý příběh, výborná, hlavní hrdinka a pak už jen tragédie, na kterou je zaděláno již od začátku. Jestli je to realita, nebo fikce, je vlastně jedno, hlavně, že se to celé povedlo. A ten její futrál na zádech, ten si budu hodně dlouho pamatovat... ()
Příběh jednoduchý. Mladý pár se nastěhuje do nového bytu a krátce nato začne mít žena pocit, že se sousedkou není všechno tak úplně v pořádku a že jí stopro sleduje. Z počátku mi vyhovoval jak minimalistický vizuál, tak civilní projev všech zúčastněných, ale čím víc se hlavní hrdinka utápěla ve svých fóbiích, tím víc mi lezla na nervy, což nakonec přerostlo v znechucení. Radost jsem neměl ani ze závěru, který vyzněl do ztracena a člověk se nakonec nedozví, co a jak se dělo. 30% ()
Přikovaná jsem byla celou dobu na židli a to svědčí o tom, že jsem byla vážně napnutá jak struna asi do devadesáté minuty, kdy už jsem tušila, jaký to vezme konec. Ale to jsem se hluboce mýlila, nechte se překvapit, jen bych nahoru připsala mysteriózní. Jednoduché, stojí to celé na atmosféře, která by jen sama za sebe byla na pět hvězd. ()
Loudavý, ale fakt velmi loudavý, klaustrofobický psycho-thriller, jak dělaný pro festivaly. I když je dějová linka víceméně od začátku jasná, stejně vás indicie nutí hádat, kdo je ve sporu mezi nově nastěhovaným mladým párem a starou babkou co bydlí nad nimi, větší šílenec. Postupem času se do tohoto souboje přidává tíživý pocit ze čtyř vlastních stěn, a až drsný závěr ukáže vítěze. 70% ()
Galéria (20)
Fotka © Daredo Media
Reklama