Děvčata, nedejte se!

Těžko říct, proč Hugo Haas zfilmoval právě tento námět. I když situace komik versus malé dítě je velmi vděčnou příležitostí pro každého tvůrce. Haas se snažil vytěžit co se dalo, přesto film na několika místech citelně drhne. Scény v penzionu, vztah s Adinou Mandlovou alias dívčí bojovnicí Vlastou a vůbec všechny žačky. Jinak řečeno Haas by si na plátně stačil sám a jen díky němu stojí film za zhlédnutí a opět jen a jen díky němu se tenhle film nevytratí z diváckého povědomí. Ale přesto čestnou výjimkou je Leopolda Dostalová v roli ředitelky, jinak ryze nefilmová herečka předvedla sice ne výjimečný, ale příjemně civilní výkon. (24.10.2003)

Haasovská variace na oblíbené filmové téma, které fungovalo vždycky, ve 20. letech tu byl příběh Chaplinova Kida, o dekádu později Léonide Moguy natočil film Mrně (Le mioche), jehož je Haasův film zrcadlem. A ve 40. letech téma pokračovalo jako Forty Little Mothers. Škoda, že dneska na filmu ulpývá měrou velkou taková marginálie, jako je debutující Vilém Pruner. Protože jinak jde o výtečnou komedii 30. let, s klasickým poselstvím humanismu. Mezi žabkami je pak k nalezení několik příjemných hereček: Jiřina Steimarová, Sylva Langová, Zorka Janů, Majva Červená a samozřejmě i nyvá Adina Mandlová s pikantní ofinkou. (22.06.2011)

My jsme byli takoví političtí odpůrci. Já byl vždycky radikálně pravej a tys byl radikálně levej. – Teď je mi to radikálně jedno. Hugo Haas se během třicátých let etabloval nejen coby výsostný komediální herec, ale také jako renomovaný režisér. Vedle úspěšné konverzační komedie Kvočna s Růženou Naskovou v titulní roli a neméně úspěšné adaptace Čapkovy Bílé nemoci má na svém kontě i tuto rozpustilou taškařici z dívčího penzionátu. Její nepřehlédnutelný feministický apel lze v jistém ohledu chápat jako odvážný nesouhlas, byť v mnohém nezralý, se zkostnatělou morálkou a jejími falešnými společenskými ohledy. V Haasově dobrotivém kantorovi, outsiderovi, kterému pšenka zrovna nekvete, je zase zachycen existenční zápas o holé přežití, v době, která se stále ještě potýkala s důsledky proběhnuvší hospodářské krize. To všechno, včetně atypické role zádumčivé studentky venkovského dívčího internátu v podání Mandlové, která významně prolamuje ledy jejího stereotypního obsazování do rolí zhýčkaných mondének, má svou cenu. A že život není jen sen prozrazuje už samotný úvod, v němž se mladá žena, samoživitelka, rozhodne pod tíhou deziluze a nenaplněných představ zbavit tíživého břemene – novorozence, zhmotnělého hříchu jednoho prudkého milostného vzplanutí. P. S. Tak jsme se navzájem docela hezky dojmuli. (05.10.2008)

Pohodový, velmi vydařený prvorepublikový film. A jak by nebyl vydařený, když se na něm můj oblíbenec Hugo Haas podílí hned třikrát - coby režisér, autor scénáře i představitel hlavní role! Film, na kterém by nebylo nic tak mimořádného a zvláštního, kdyby... Uplynulo něco přes osmdesát let od vzniku filmu a divák žasne nad úplně prostými větami typu: "My nejsme děti, my nejsme slečny. My jsme ženy, my jsme maminky..." nebo "Podívejte se: to dítě potřebuje mámu a tátu..." Jak obyčejné věty, že? A přece jinak zněly ve 30. letech a jinak znějí dnes, v r. 2019! Kam jsme se to dostali? A kudy, kudy cestička ven? (15.07.2019)

Hugo Haas a Adina Mandlova jsou jedni z mych nejoblibenejsich hercu v nasi historii a o to vice jsem se na film tesil. Myslim, ze Mandlove tato role nesedla a i se svou naivni roli ztratila temer vsechen svuj puvab. Cely pribeh je strasne naivni a neverohodny, coz ve tricatych letech neni zadnou vyjimkou, ale i tak... No, budme radi, ze nakonec vse dobre dopadlo:-). (23.02.2013)