X the Unknown

Britské hororové sci-fi z ranku hammerovských filmů o Bernardu Quatermassovi, ovšem tentokrát bez Quatermasse, zato s vražednou radioaktivní vesmírnou hmotou, co vydává zvuky jako zblázněný dozimetr. Bohužel tento snímek příliš nevybočuje z řady a dává si poměrně dlouho na čas, než odhalí podobu vesmírného slizáka (což je takový nenápadný předchůdce amerického The Blob). Stále je to však velice solidní science fiction, co nikoho rozhodně neurazí. (24.11.2018)

Masa blata, která ale kupodivu proleze celkem hustou mřížkou z klimatizace. Velmi okatě zaranžované situace, které mají navozovat napětí. Doba mezi otestováním makety zařízení a jeho výrobou musela trvat maximálně pár hodin. Směšná návnada. Velmi vědecký poddtext, který ale občas shazují absurdní situace. Když už, tak aspoň že u toho člověk neusne. (23.10.2023)

Podobně jako jiné monster-filmy původem z největší Británie trpí tento v mých očích špatnou prací s postavami. Zřejmě proto, aby film působil "dokumentárněji" a přirozeněji, postrádá něco jako hlavního hrdinu (resp. má jich víc, a ne úplně hlavních). Takže celou dobu tápete, nemáte šanci se s někým ztotožnit. Film se přes vás přelije, mine vás, a nic. Ještě jedna drobnost mi na hercích vadí -- přehánějí skotský buranský přízvuk až moc. JInak je to celkem slušné a drsné. (07.07.2012)

Hammer štúdio v tej dobe rozhodne nemalo šajnu o tom, aká skvelá budúcnosť ho za pár rokov čaká. A tak sa sústredilo na žáner, ktorý v 50. rokoch letel ako šialený a venovala sa mu snáď každá produkčná spoločnosť. Sci-fi. Vystrelili do ovzdušia kino príbeh Quatermassa a ten sa stal gigantickým úspechom. Od tohto momentu sa Carreras a spol sústredili na jednak pokračovanie a jednak na nové dobrodružstvo, ktoré iba ( ale nie hlúpo ) kopíruje dobrodružstvá spomenutého Dr. Bernarda. Chvála za to. (16.12.2018)

Hammer. Zajímavě podané sci-fi s valícím se blobem - dva roky před Blobem. Už je to je zajímavost, a není zdaleka poslední: za zmínku rozhodně stojí i záběry na rozleptané lidské lebky. Dnes se může zdát, že i tak to je nesmírně krotký záběr, ale je třeba si uvědomit, že v roce 1956 tohle ani zdaleka normální nebylo, podobné "šokující záběry" se ve filmech začaly objevovat právě až od samého konce 50. let - a Hammer v tom byl jednoznačným průkopníkem. A tady to někde začínalo. Vizuálně si je film hodně podobný s hammerovským Quatermassem, kde se člověk měnící se ve stvůru v jistých fázích dost podobá rozpouštějícím se lidem v tomto filmu. Film samotný je ale bohužel hodně plochý, nedokáže diváka příliš vtáhnout do děje, a tak funguje daleko lépe rozložený na jednotlivé scény než jako celek. Snahy o budování napětí tam jsou, ne že ne, v jednotlivých scénách se jim to celkem daří - ale zase to sklouzne na povrchu celku. Ještěže na hammerovská skotská vřesoviště se tak hezky kouká. (07.10.2014)