Mistress America

Brilantní konverzační humor! A k mému překvapení funguje Mistress America na neuvěřitelně skvělé úrovni bez nějakého většího důrazu na dějovost či zápletky, možná právě díky naprosto úžasnému scénáři od Baumbacha a Gerwig, a taktéž všestrannosti filmu, který se dá vnímat mnoha pohledy. Greta a Lola jsou úžasně se doplňující duo a prvky dramatu přebité vtipem fungují taktéž, ještě ke všemu dodávají filmu lehce hloubky, naprosto perfektně vyvážené. (15.11.2015)

Filmy Noaha Baumbacha ma nikdy nejako extra neoslovili (s výnimkou scenáru k Madagascar 3). No a Mistress America je teda ďalší z filmov, na ktoré čoskoro zabudnem a možno o 1-2 týždne si už ani nespomeniem, že som niečo také vôbec videl. Jednoducho, úplne nevýrazné a do veľkej miery aj nezáživné. Ako prvotná myšlienka celkom fajn, ale celkové spracovanie naozaj bieda. Príbeh o rozvíjajúcom sa priateľskom pute medzi dvomi budúcimi sestrami - to v podstate neznie až tak márne, ale v skutočnosti to márne napokon bolo. Škoda... (08.02.2016)

V Mistress America je každá postava perfektne zmáknutá a napísaná na mieru. Speciálne Tony! Ten ma už rozobral svojim študentíckym výzorom a jeho charakter graduje s každou situáciou! Geniálne hlášky, ktoré sa navzájom prebíjajú, takže je dosť ťažké si zapamätať jednu najvychytanejšiu... Prakticky bez hluchého miesta. Mno, pre mňa určito najlepší Baumbach! Toto si budem dávať viac krát... (11.11.2015)

Postavy jsou opravdu docela dobré, ale mě to v tomhle případě prostě nestačilo. Díval jsem se na ně, sem tam mě zaujala nějaká ta průpovídka, nějaké motivace postav, ale v celkovém kontextu mě ten příběh prostě nebavil. I přesto, že se to postavy snažily zachránit, přišel mi příběh v konečném důsledku klišovitý. (11.11.2015)

„Vím o sobě úplně všechno. Proto nemůžu chodit na terapie.“ Další a dosud zřejmě nejlepší z Baumbachových indie komedií o upovídaných newyorských intelektuálech s uměleckými ambicemi, jejichž sebevědomí vysoce převyšuje jejich skutečné schopnosti. Pro někoho neodolatelná, pro jiné nesnesitelná, slova bez pauzy chrlící Brooke se snaží své okolí přesvědčit, že je zosobněním ideálu, kterého chce dosáhnout každá newyorská hipsterka. Vtipná, oblíbená, nezávislá, úspěšná, svá. Znalá současných kulturních a technologických trendů, ale zároveň jimi tak trochu opovrhující. Takhle se prezentuje ve svém uměle vytvořeném světě na sociálních sítích, takhle ji vidí nezkušená Tracy. Ve skutečnosti nemá žádné přátele ani trpělivost na to, aby nějaký projekt dotáhla do konce a její zdánlivě nevyčerpatelná energie je jen dobře maskovanou hysterií. S tvrdou realitou je překvapivě konfrontována díky Tracy, která ji zneužije jako vděčný zdroj literární inspirace a kromě jejích charakterových vlastností (sebevědomí hraničící s arogancí) si od ní drze „vypůjčí“ také její životní příběh. Nemilosrdné odhalení pravé povahy navenek bezchybné hrdinky řadí Mistress Ameriku do linie filmů a seriálů jako Girls, nastavujících zrcadlo generaci, která by brzy měla řídit společnost, ale zatím jí k tomu chybí většina předpokladů (třeba schopnost vybrat samostatně vhodné těstoviny). Hořké podtóny nám zároveň nebrání vychutnat si barevně vyladěnou vizuální stránku, znamenitou inscenaci herců v prostoru (který je vedle pohybu v několika plánech spoluutvářen hlasy postav) a opravdu vtipné hlášky, které na sebe postavy pálí ve zběsilém tempu nejlepších screwball komedií. Dialogy mají takřka hudební rytmus a k jejich pointování Baumbach kromě slov využívá třeba Tracyino vržení šavle nebo záběr na dvojici roztomilých koček. Na jednu scénu bez prostoru pro vydechnutí navazuje další a film během první poloviny v podstatě neustále graduje, takže ani nemáme možnost postavy důkladněji poznat. K boření vysněných světů a odhalování masek, na které jsme připraveni vypravěččiným komentářem o tom, kterak se svět začal obracet proti Meadow (fikční alter ego Brooke), dochází až během vypravěčsky nádherně semknutého vývojového aktu v Greenwichi. S tím, jak o sobě postavy ztrácejí iluze, mění se óda na ženské přátelství v jízlivý portrét generace vyrůstající ve světě nabízejícím tolik možností, že je téměř nemožné zůstat sám sebou, být původní a nikoho nenapodobovat. Daní za tohle hořké sdělení přitom není zvolnění rytmu ani náhlá změna tónu vyprávění. Mistress America je komedií ve všech ohledech dotaženou, vzácně konzistentní a zasluhující výrazně více pozornosti než filmy stejného žánru a stejné země původu, kterými čeští distributoři běžně zamořují kina. 85% (25.02.2018)