Izba

Silné a emotivní téma, které jen podporuje ona skutečnost, že to nemusí být až taková fikce. První půle nabízí klaustrofobický zážitek s výborně zpracovanou atmosférou a fikcí, jenž hlavní hrdinka aplikuje na své dítě. Později se otevírá obrovský svět zaměřený hlavně na postavu malého Jacka a samotnou matku posílá lehce do ústraní, což vůbec nevadí. Celý film provází nepříjemný pocit a výborně zvládnutá psychologická stránka obou postav. [80%] (28.01.2016)

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10 (01.03.2016)

Těžko spekulovat, nakolik jsou vyobrazené zážitky, emoce a situace skutečně autentické a relevantní, jelikož zážitek je to naprosto specifický, ojedinělý a nepředstavitelně trýznivý, tzn. můžeme to nazývat z pohledu filmařů spíš jako "režijní/scénaristické nápady" a jakýsi výtah střípků a zážitků - či snad jeden ze zlomových úseků 7 let dlouhého příběhu - a těch nápadů a střípků tam nebylo dostatečně mnoho na emocionální nálož. Film je to syrový, řežisérsky úsporný a přímočarý, jen jeho nastavení je příliš málo hutné/košaté a některé naprosto zásadní otazníky směrem k hlavním hrdinům v průbehu příběhu vyvstávají, nicméně odpovědi se divákovi nedostává a tak nejucelenější a emocionálně nejvíce rezonující scény jsou mnohdy ty úplně nejjednodušší (Jack se psem apod.). Uznání ale na místě jak režii, tak fantastické Brie Larson, která si tady zařídila na pár let kariéru dramaticky talentovaných a vybavených hereček ala Nicol Kidman, či Julianne Moore. Na minimu prostoru hodně muziky, ale orchestr se nekonal. (28.04.2016)

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. Room je nesmírně silný psychologický film, který semnou docela zamával, ve kterém je dle mě nejlépe vyobrazen vztah matka-dítě, co jsem kdy na plátně viděla. Brie Larson a Jacob Tremblay zde předvádí neskutečné výkony které se jen tak nevidí, obzvlášt na 9ti leté dítě. Na filmu mě především zaujala dětská perspektiva příběhu, která přidává na okouzlující poetice v jinak velmi tíživé a deprimující atmosféře. Celkový dojem umocňuje působivá hudba Stephena Rennickse která se postupem času stane mou velice oblíbenou. Jeden z nejsilnějších filmů posledních let. (13.01.2016)

Knihu jsem četl před necelým rokem a byl to pro mě možná nejsilnější literární zážitek posledních let. Takže film je fajn, v některých momentech velmi silný, ale úplně spokojený být nemůžu. Především část "po" měla být podle mě mnohem doslovnější. Všichni asi známe ono rčení, že přemíra voiceoveru značí neschopnost filmaře zprostředkovat pocity a myšlenky vizuálně. Jenže kniha je právě silná a unikátní svým jedinečným "zdeformovaným" dětským jazykem poznamenaným vyrůstáním v nepřirozeném prostředí a to se ve druhé značně zjednodušené části bohužel ztratilo. V tomto případě se neměli tvůrci bát více využít text knihy. Takže nečtěte předem knihu a jděte do filmu. Jinak mě fascinuje, jak 25-letá (v době natáčení) Brie Larson výborně hraje vyspělou roli, kterou bych čekal spíš od 10 let starší herečky. 7 - 8/10 (01.12.2015)