Izba

Velice silný film. Jak se však Room snaží tak moc nebýt thrillerem, tak spoustu potenciálně zajímavých a strhujících momentů předkládá až zbytečně nekonfliktním a povrchním způsobem. Asi jsem už filmy zblblý, ale přes veškerou snahu o realističnost mi vše přišlo až příliš nerealisticky idylické a zjednodušené. Samozřejmě chápu fakt, že je to z pohledu malého kluka, ale ve filmu se ty scény skutečně odehrají, takže u filmu není ta omluva, která může být přítomna v knize, a sice, že si kluk situace idealizuje. Přišla mi to škoda, přesto je to vlastně jen drobná výtka, neboť celý film je nabitý emocemi, první půlka má i slušné napětí, snímek má i, pokud si o něm nic nezjistíte, celkem netypickou a nečekanou dějovou stavbu a velice slušné herecké výkony. Velice mě potěšil ten fakt, jak se kameře v první půlce podařilo navodit dojem daleko většího prostoru, než pokoj ve skutečnosti obsahuje, abychom v půlce druhé byli konfrontováni s jeho skutečnou velikostí, což krásně odpovídalo i aktuálnímu posunu klukovy mysli. Výborný zážitek, přesto si myslím, že se ze snímku dalo vytlačit ještě trochu víc a nebylo by to ani příliš složité. (25.01.2016)

Uf, drsné, poctivě natočené, artové a přitom přístupné drama. Netušila jsem, do čeho jdu, a film mě odměnil několika příjemnými příběhovými překvapeními. Malý Jacob Tremblay je fenomenální, dokáže přesně vyjádřit, co jeho hrdina cítí a je to minisympaťák. A Brie Larson coby jeho matka, oběť únosu a věznění, která se svého syna snaží chránit za každou cenu, nezůstává o nic pozadu. Budiž tvůrcům připočteno k dobru, že vás nechtějí zbytečně šokovat, ale před nepříjemnými tématy ani nezavírají oči. Doporučuju, takový film hned tak znovu neuvidíte. (05.05.2016)

Čím míň toho člověk o tomuto filmu předem ví, tím lépe - ideální stav je nevědět vůbec nic, prostě na to jít a nechat se jím rozervat na cucky. Přesně takovou sílu to má - některé momenty jsou neuvěřitelně působivé a dojemné. Podobně to probíhalo u mě - na film jsem vyrazil nezatížen znalostí předlohy i jakýmkoli povědomím o tom, oč ve filmu půjde, a ze začátku jsem byl hodně zmatený, a hlavou se mi honily podobné otázky, jako tyto: Co to je za divnou domácnost - to jsou tak chudí, že bydlí v tak ohavném brlohu? To se bude celý film odehrávat jen tam? Proč o sobě ta holčička mluví v mužském rodě? (resp. české titulky to tak překládaly - angličtina samozřejmě rod v první osobě nerozlišuje), apod., a dokonce jsem zvažoval, že se zvednu a odejdu, protože jsem na nějaké sociální drama o matce samoživitelce, která vychovává svoji holčičku jak se dá, neměl vůbec náladu. Naštěstí se z toho rychle vyklubal úplně jiný film a já jsem jím byl zcela ohromen - celkově si myslím, že ten film má hodně překvapivý děj a v jeho průběhu několikrát dojde k překvapivým zvratům, které člověk vůbec nečeká. Závěr je potom naprosto odzbrojující a velmi emotivní - nikdy se u filmu nechtělo víc brečet. Na plné hodnocení ale nakonec nejdu, protože si myslím, že to není film pro každého a protože jeho sledování je emočně docela vyčerpávající - kdybych měl děti, asi bych takový film vůbec vidět nemohl. I tak pro mě bylo jeho sledování velmi bolestné, až nepříjemně, a dostávat ho z hlavy budu dlouho. Nejsem si úplně jistý, jestli chci vidět takové filmy. (09.12.2015)

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10 (01.03.2016)

První tíživá, klaustrofobická a i relativně zajímavá polovina, kdy malý Jack nemá ponětí o okolním světě a vše vnímá jenom skrze televizní obrazovku, je výborná. Jenomže jakmile dojde k prvnímu velkýmu zvratu (kterej je sám o sobě sice předvídatelnej, ale perfektně natočenej), začne film upadat do rutinního, rádoby psychologickýho, rodinnýho, smutnýho a samoúčelnýho dramatu o snaze začlenit se do běžnýho života. A přesně tehdy, kdy si divák uvědomí, že už čeká jenom na ten happyend, pochopí, že v tý druhý polovině vlastně nic nefunguje. (22.02.2016)