Izba

Těžko spekulovat, nakolik jsou vyobrazené zážitky, emoce a situace skutečně autentické a relevantní, jelikož zážitek je to naprosto specifický, ojedinělý a nepředstavitelně trýznivý, tzn. můžeme to nazývat z pohledu filmařů spíš jako "režijní/scénaristické nápady" a jakýsi výtah střípků a zážitků - či snad jeden ze zlomových úseků 7 let dlouhého příběhu - a těch nápadů a střípků tam nebylo dostatečně mnoho na emocionální nálož. Film je to syrový, řežisérsky úsporný a přímočarý, jen jeho nastavení je příliš málo hutné/košaté a některé naprosto zásadní otazníky směrem k hlavním hrdinům v průbehu příběhu vyvstávají, nicméně odpovědi se divákovi nedostává a tak nejucelenější a emocionálně nejvíce rezonující scény jsou mnohdy ty úplně nejjednodušší (Jack se psem apod.). Uznání ale na místě jak režii, tak fantastické Brie Larson, která si tady zařídila na pár let kariéru dramaticky talentovaných a vybavených hereček ala Nicol Kidman, či Julianne Moore. Na minimu prostoru hodně muziky, ale orchestr se nekonal. (28.04.2016)

Konečně povedený filmový zpracování jaký si tohle téma zasloužilo. Film bych rozdělil na dvě pomyslné části. První je život v pokoji. A druhá je život mimo něj. Film je perfektně natočenej, výborně zahranej má skvěle zvolenou hudbu a je natřískanej emocemi. Mě se líbila především druhá část - život na "svobodě". V tomhle případě je svoboda je jen relativní pojem a je jasný že žít normální život je zatím v nedohlednu. Je to prostě běh na dlouhou trať. Tohle psychologický drama na mě fakt zapůsobilo a bez problémů mu dám 5 hvězd. (30.10.2021)

Upřímně jsem myslela, že tenhle film vzdám, prvních 20 minut bylo tak neuvěřitelně depresivních, že jsem to prostě vypnula. Když jsem pak po čase pokračovala od stejného místa, tak jsem zjistila, že jsem to vlastně vypnula těsně předtím, než se něco začalo dít. Přišlo mi zvláštní, že když to dítě pořád tak chránila, tak se ho najednou rozhodla použít pro útěk a poslat ho ven bez toho, aniž by měla nějakou záruku, že to dobře dopadne. A kdyby to nebyl film, tak by to dobře nedopadlo. To dítě se vymotalo z koberce, postavilo se na korbu auta a překvapeně koukalo kolem sebe. A ten chlápek sedící v autě si toho nevšimnul? No. Ten útěk/záchrana mi přišla hodně zvláštní a přitažená za vlasy. Byl to až přílišný součet náhod. Ale až na tohle to byl dobrý film, zvláštní, dojemný a silný. Jeden z nejlepších nominovaných letos. A herecké výkony, jak Brie Larson, tak Jacoba Tremblaye jsou letos bezkonkurenční. 4* (02.02.2016)

Někdo z toho možná cítí Hollywood, já z toho cítím poctivé nezávislé drama, kterému většina těch hollywoodských umělohmotin nesahá ani po kotníky. Silné, skvěle odehrané, v jeden moment šíleně napínavé a hlavně znepokojivé. Dětská naivita ještě umocněná o milosrdné překrucování reality je fantastická, stejně tak Jacob Tremblay - nevzpomínám si, kdy naposledy mě takhle zasáhl dětský výkon. 4,5* a wow (nebo spíš brr?) k tomu. (08.12.2015)

Žijí v jakési kůlně, vypadá to, že nemají moc peněz, ona nechodí do práce, on vypadá jako holčička a moc se nezajímají o sousedy. Brzy pochopíme, že ten chlapík, který je navštěvuje, je hlavní důvod, proč se k nim dostává denní světlo jen prostřednictvím světlíku ve stropě, že žádná jiná okna jejich „room“ nemá, a že ocelové dveře střeží číselný kód. Já naštěstí nečetl synopsi, takže jsem se pár minut příjemně motal v nejistotě. Kroky distributora moc nechápu, ale budiž, jeho volba. Výsledek je komorní a minimalistický, sázející hlavně na herecké výkony: Brie Larson je přesná a velmi dobrá, ale víc mi seděl výkon devítiletého Jacoba Tremblaye. A teď upozorním na spoilery, protože několik věcí se dle mého docela nepodařilo: pokus o vysvobození je poměrně nepravděpodobný (pět let chrání syna a pak ho pošle zabaleného v koberci do absolutního neznáma?), samotné indicie od Jacka směrem k nesmírně pohotové policistce by rozhodně nestačily k určení polohy, po vysvobození by dvojici i nejbližší příbuzné obklopili psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, po matčině odvezení do nemocnice by dítě, které bylo zvyklé výhradně na ní, nezůstalo v „cizím“ domě, Jack je sice opatrný při chůzi po schodech, ale jiné věci, které by také „neměl“ znát, zvládá bez potíží – hlavně ty sociální, na které vůbec nebyl zvyklý. Tahle zkratkovitost prostě sráží body dolů. Čas na svobodě už není tak zajímavý. Protože se s ním hůř pracuje. Matka nemůže začít s čistým listem tak jako syn, který se narodil v zajetí, její návrat je komplikovanější – právě s touhle linií se pracuje poměrně málo. Upadne do deprese, houkne na matku, ale jinak nic. Znovu přetlak zkratkovitosti. K zamyšlení a emocionálnímu zážitku mě vybídla jiná dramata podobného ražení – třeba rakouský Michael. 75% (09.01.2016)