Léolo

Stejně jako u Taxidermie jsem byla znechucena... Nejsou to filmy, na které bych se dívala se zálibou. Účelem je znechutit a znepokojit... Je to velká kontroverze, zda nechat vyhrát morálku či uměleckého ducha. Nedokážu se rozhodnout. Každopádně Léola nechci odsoudit, ale vychvalovat do nebes ho taky nebudu. (09.04.2009)

Prvú polhodinku som mal pocit, že čumím na film od Todda Solondza a zaspomínal som si na svoje prvé honenie péra a že čiernobiele obrázky holých báb som mal ukryté pod kobercom v rohu detskej izby a ako ma moji spolužiaci nabonzovali a ja som sa pred celou triedou kruto ponížený súdružkou učiteľkou triednou rozplakal, avšak potom sa to zmenilo na brutálnu intelektuálnu nudu, kde narátorov hlas a jeho žabožrúčtina mi nesmierne pílili uši rovnako, ako aj toho nadopovaného jeho brata chrápanie! No a ked začala toľko krát ospevovaná Leolova láska Bianca spievať, spomenul som si na staré, komunistické časy a mal som sto chutí si to hodiť ! Podľa tunajšieho hodnotenia usudzujem, že nielen Leolova rodina bola posadnutá hovnom. (17.12.2011)

Po zhlédnutí Léola mám na mysli jednu otázku a to: "Jakými úchylkami, asi trpí zdejší pětihvězdičkáři?". Že by znásilňováním koťátek, šoustáním vepřových jater nebo jen Biančiním okusováním nehtů gerontům :) Patrně jsem na film nebyl úplně dobře naladěn, i když úvodní půlhodinu jsem si vcelku užíval a scénu s rajčetem řadím na pomyslný vrchol podivuhodných scén, jaké jsem kdy zahléhl. Jenže postupem času, mě ono zvrácené snění mladistvého intelektuála vyrůstajícího mezi retardy a podivíny s obsedancí na vlastní hovno, začalo považlivě otravovat. Léolo nakonec pro mě není ničím jiným, než vrcholným představitelem tzv. rakovinotvorného artu. Nic víc, nic méně. Hledat vědu v hovně nehodlám. Po hudební stránce ovšem vynikající. (15.08.2013)

Jean-Claude Lauzon - skrytý klenot kanadského filmu. Ve svém druhém filmu (debut Une zoo la nuit) načrtává temný svět jedné zdánlivě normální rodinky. Předhazuje vám jednu geniální scénu za druhou a ani na vteřinku vás nenechá odpočinout. To celé podbarveno přesně sedící hudbou. Zaručuji, že tolik poškozených postav vržených do snového kolotoče malého Lea Loazone (že by špetka autobiografie?) už jste dlouho neviděli. Na některé nikdy nezapomenete. (27.07.2006)

Až na ten konec vynikající, sakrastická, místy nechutná a nabitá vtipnými scény, komedie. Vážně jsem se několikrát zasmála i nahlas, a to je u mě co říci. Francouzský humor nezná mezí, už od začátku je to bomba za bombou. Žena oplodněná rajčetem, rodina, která se stará jenom o "hovna", no pro mě hodně absurdní věci, ale zde jsou podány naprosto skvěle. Ještě ke všemu Leolo byl vážně skvělý. Vynikající atmosféra a "děj". Takový výtvor já cením! (05.06.2012)