9. duben

Pokud dostanete 40 nábojů na osobu a se svojí cykločetou se máte bránit německé (byť pěší, ale s obrněnými vozidly a tanky) divizi, tak bych si moc velké naděje nedělal. I když vás podporuje motočeta na sajtkarách s pár kulomety a vaše četa má taky jeden kulomet. Zajímavé byly vzpomínky dánských pamětníků- učástníků bojů na závěr. Jak je vzpomínán otec jedno z nich pronesl, radši bych byl, kdyby můj syn padl než aby nebojoval. Pilou Asbæk jako by v roli poručíka Sanda byl předkem kapitána Clause Pedersena z Boje (méně bojové, ale rovněž doporučuji). Forma je rovněž dobře zvolená Jak píše flanker.27 podobný film by u nás mohl vzniknout na téma boje o Czajankový kasárna v Místku(14. březen 1939) a nebo boje na Podkarpatské Rusi (14. až 24. březen) proti Maďarům. I když z první události se inspiruje volně film Neporažení z roku 1956. Ale myslím, že ten kvalit 9. dubna (aprila) nedosahuje. Obavám se, že nový film by mohl být horší a být aprílem v uplně jiném smyslu. (09.02.2017)

Za konec přidávám hvězdu. Velmi realistický film, ve kterém nevystupují žádní hrdinové, ale obyčejní vojáci. A také obyčejní civilisté, kteří se připletou do bojů a umírají. Statečný podporučík putuje s hrstkou svých vojáků, kteří mají jen ty nejobyčejnější zbraně a skoro žádné náboje. Přesto se dlouho drží a zaslouží si dokonce i uznání od Němců, kteří je nakonec zajmou. Zajímavá kapitola nejen z dějin Dánska, ale i z dějin válek a válčení. (15.03.2020)

Chápu, co chtěli filmaři říct, ale je to vážně hodně nudné. Dlouhou dobu to vypadá jako rozhlasová hra, pak jízda na kolech, pak chůze po lesích... Když se objeví ve scéně malý kluk, a když pak nestíhá doběhnout, je vám jasné, že padne. Navíc mi přijde, že ti dánští velitelé nebyli nějak moc kovaní v taktice, když proti obrněnému nepříteli postaví pět chlápků s bicykly, jedním kulometem a s puškami. Ani ty postavy mne nebraly, i když se film snažil, abychom je jako diváci znali a cítili s nimi, ale sorry, k tomu mi nestačí fotka jedné holky, kterou si vojín chce brát, nebo že jedna postava potřebuje po ránu kafe. To já taky, a nic to o mé povaze nevypovídá. Celkový vzhled je ke všemu takový televizní, jako když si Kanaďané chtějí natočit levný horor v lesích a roztřepanou kameru vážně moc nemusím. (18.05.2020)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)

Útok na Dánsko bol plánovaný ako súčasť nemeckej operácie Weserübung, potom nasledoval útok na Nórsko. Hitler sa k tomuto kroku odhodlal potom, čo Veľká Británia a Francúzsko chceli zablokovať dodávky švédskej železnej rudy do Nemecka. Invázia Dánska začala ráno 9. apríla 1940 a bola vedená po zemi, morom ale aj vzduchom. Dánska vláda o pripravovanom útoku vedela a nechcela dať Nemcom príčinu k ozbrojenému útoku a nenasadila armádu k obrane. A tak obranu krajiny zabezpečovali iba malé a rozptýlené jednotky pohraničnej stráže a prvky divízie Jutland, tak ako to bolo vidieť v tomto filme. Táto invázia trvala 6 hodín a dánsky kráľ Kristián X, usúdil, že jeho armáda nie je schopná čeliť útoku nacistov a Dánsko kapitulovalo. (08.09.2015)