American Crime Story - Versace

The Secret Life of the American Teenager. V každé krvavé scéně tíha na hrudi, s postupujícím časem stále více zneklidňující pocit při sledování Andrewa Cunanana a jeho cesty, které nechci (a přesto musím) porozumět a spousta přemítání nad tím, zda je převrácený postup vyprávění ku prospěchu nebo na škodu. Objevování drobných point při zrodu hlavního antagonisty funguje na jedničku, ale vidět dopodrobna rozebírané osudy vedlejších charakterů, které o epizodu dříve/později zemřely, občas smolně zdržuje. V porovnání s OJem je zážitek o poznání osobnější, ať už kvůli pocitu "může se to stát i vám", tak (a to hlavně) díky životnímu výkonu Darrena Crisse. Rest in peace, Teenage Dream. (26.03.2018)

Příběh se jako takový zaměřuje hlavně na vraha, jehož příběh má asi více co říci. Nemůžeme se tedy divit. Versace byl určitě velmi inspirující a geniální člověk, ale asi ne natolik, aby tento seriál mluvil primárně o něm. Je to až vzácně skvělé. Sledujete vraha, na kterého dejme tomu neutrální názor. Pak ho začnete nenávidět za to jak se chová, a pak s ním ve výsledku až i soucítíte. To je variace, kterou na vás vybafne další dobře zpracovaná sezóna seriálu, který má skvělý potenciál nám zpopularizovat a zjistit více o vraždách v Americe. Tato série taky dokázala odvyprávět příběh v podstatě od konce po začátek. A fungovalo to! Ta práce umí mít mouchy, ale jde o něco neopakovatelného a dokonalého. (05.08.2018)

Zprvu zklamání z nenaplněných přehnaných očekávání po po všech stránkách brilantní první sezóně, následně seriálová euforie po odhalení tvůrčího záměru. Na rozdíl od People v O.J. Simpson není druhá sezóna American Crime Story komplexním procedurálním rozborem s výrazným společenským komentářem, nýbrž mnohem žánrovější podívanou z ranku psychothrillerů o vyšinutých jedincích, s přesahem do tématu identity homosexuálů v devadesátých letech v USA. Ryan Murphy se zde výstavbou spíše přibližuje epizodám svého druhého hlavního projektu American Horror Story a představuje nepříjemnou vizi amerického snu a zvrácený obraz jedince, jenž touží po slávě a uznání, které nikdy nedostane. Působivé stand-alone epizody, vyprávění pozpátku jako v Mementu a strhující herecký výkon Darrena Crisse dělají z tohoto seriálu i po rozpačitém úvodu must-see záležitost. Nejlepší epizoda: Creator/Destroyer (8) (05.10.2023)

Vražda Versaceho, byť pro mnohé jakkoliv zlomová a důležitá chvíle moderní doby, Amerikou nezahýbala zdaleka tak mocně, jako proces s OJem. Svými tématy (gay scéna, rozvrácená rodina) je nicméně Murphymu mnohem bližší, což se projevuje i na celkovém pojetí série (přesným výběrem stylové hudby počínaje, Gloria! ; opulentním vizuálem konče). Místo civilního dramatu se širokým záběrem tentokrát sledujeme detailní a osobní pohled do duše Cunanana, a události, které vedly k jeho vražednému řádění. Sledujeme je ale chronologicky převrácenou mozaikou, a i já se přikláním k názoru, že ač to působí cool, ve výsledku je to spíš na škodu, především co se dramatického dopadu na diváka týče (patrné zvolnění v dílech 4-7). Přesto se jedná o kvalitně zpracovanou minisérii, která je strhující, po všech stránkách uhlazená, a dokonale zahraná. Darrena Crisse jsem se po pěti sériích Glee docela přejedl, jako Cunanan ovšem předvádí něco nezapomenutelného, a Penelope Cruz, i když v seriálu minimálně, je naprostou zlodějkou scén. 90%. (28.03.2018)

Příběh o odmítnutí, marnivosti a hlavně homofobii, z které Ryan Murphy místy dělá mnohem větší zločin, než ze samotné vraždy Gianniho Versace. Darren Criss je Andrew Cunanan se vším všudy, sadista, patologický lhář a člověk, na kterém se zřejmě podepsali rodiče. Některé výjevy z jeho vraždícího řádění pak občas připomenou scény z Fincherova Se7en nebo Zodiaca. Ale čím víc se příběh blíží ke svému konci, tím víc je to postava, která vzbuzuje hlavně lítost. Nicméně nejvíc si pro sebe krade každou chvilku Penélope Cruz, s kterou se tedy neskutečně šetřilo. Asi proto, aby si Ryan proti sobě nepoštval skutečnou Donatellu. (24.03.2018)