American Crime Story - Lid versus O. J. Simpson

1. série Ryan je pro mě prostě všeuměl. Poté, co mým mlsným chutím naservíroval absurdně pojaté, komediálně nedosažitelné Scream Queens, přichází další pětihvězdičková pecka, pro změnu z velmi vážného soudku. Jedná se o případ O.J. Simpsona, který se táhl nespočet měsíců a Ryan se do toho se svým kvalitním hereckým osazenstvem pustil po hlavě a skočil do pořádné hloubky. První tři díly byly sice rozpačité, nevěděla jsem, jestli pro mě seriál o právech, zákonech a politice nebude příliš nudný, zdlouhavý a těžce stravitelný. Po třetím díle mě ale tento strach opustil, protože jsem si pomalu začala oblibovat postavy, soucítit s nimi, spekulovat, sledovat napjaté situace, které si tamní postavy museli nosit až domů společně s těžkými břemeny, jež táhly se svou prací. ACS je seriál především o skutečných věcech, emocích, pocitech, nejistotách, ale i zkorumpované společnosti ve 20. století a rasistických konfilktech v USA. Murphy nezapomněl své dílo pořádně vygradovat. Podal divákovi svoji pravdivou verzi a informativně, přesvědčivě a místy i zábavně zpracoval desetidílný seriál až publicistickým způsobem, který mě neskutečně bavil. Dalším kvalitaivním plusem byli výteční herci, obzvlášť potěšil John Travolta. Já doufám, že Murphyho tahle jeho chuť pouštět se do obtížných projektů nepřestane a naservíruje nám další porci. (31.03.2018)

Ohromný množství témat. Přes rasové otázky zakrývaný machismus, přes uniformy zakrývaný rasismus, zpochybňování amerického justičního systému, všechno. Skrz na skrz komplexně pospojované a ucelené. Důležitá historická událost, která nabízí v televizním formátu krom velkých témat i obří množství nedokončených příběhů hlavních aktérů. Jako hrozně chutnej ždibec obrovskýho celku. Čím méně toho znáte, tím víc to s váma lomcuje, ale zatřese to solidně, i když víte všechno. Nevěřil bych, že to někdy napíšu, ale David Schwimmer - výbornej. (15.09.2019)

No na jednu stranu jde o velice dobře formulovaný kus. Hlavně v tom ohledu, že příběh o OJ Simpsonovi se vám jen tak nedostane. První dva díly na mne udělali obrovský dojem. Měli šťávu a příběh se kolem něčeho točil. Problémem asi bylo, že místo nějakého vyšetřování, které jsem tak nějak čekal to spíše připomínalo drama ze soudní síně jako Soudkyně Brambora. Celé to drama okolo soudu bylo tak zdlouhavé, že i ředitel Netflixu neměl koule to dokoukat. Seriál je hlavně dost zajímavě natočen. V tom ohledu, že vypadá jako kdybyste v oněch devadesátkách byli. Má to skoro až styl devádesátek co se kamery týče. Je smutné, že se příběh OJ spíše o hledání pravdy stočil do rasové otázky, ale co se dá dělat. Na jednu stranu seriál plně plní svůj účel. Ale dokážu si představit osm dílů a nebo deset, které mají sotva čtyřicet minut. Taky je trochu jiná věc, že i když seriál by měl být o tom, jak se OJ nakonec za mříže dostal, tak to je jen tak nakonec zmíněno, aby se neřeklo. No co. V celku úspěch na jednu stranu. V celku nuda na tu druhou. (08.03.2017)

Nejvhodnější seriál roku na získávání akademických cen není zbytečně nataženým parazitováním na známém soudním procesu, nýbrž scenáristický a herecký koncert, který udiví, jakým komplexním způsobem pojednává o dobových rasových otázkách, politice, mediální manipulaci a osobních životech postav. Požitek pro milovníky práce s narativními informacemi a epizody jako Marcia Marcia Marcia nebo The Verdict se klidně mohou zařadit mezi jedny z nejlépe napsaných epizod vůbec. (15.01.2017)

Znovu nezbývá než žasnout nad tím, kam se seriálová produkce v posledních letech vyšvihla. Nádherně vystavěný narativní proces s božími herci a šviháckým retro kabátem, který v jediné chvíli diváka nezahlcuje, nýbrž neustále rafinovaně napíná a drží v šachu. Každá epizoda se může opřít o jinou formální dominantu (od rytmizovaného střídání více dějových linek přes jejich nápadité překrývání až po hrátky s časem či s dokumentárními prvky) a nehorázně mě bavil proměnlivý přístup k postavám, který umožnil zakomponování osobních rovin bez toho, aby odváděly příliš pozornosti od samotného procesu (zpočátku pragmatická a cynická právnička je v závěru nejemocionálnější a nejkomplexněji rozvedený charakter). Neustále dostáváme zásadní informace a motivační nitky, ale sranda je, že mnohdy začnou dávat smysl až po několika epizodách, kdy už divák zpracovává desítky dalších a neméně podstatných podnětů. Prďácký je ale také symbolický hudební podkres a už zmíněný casting - dlouho jsem neviděl, aby se herci do reálných protagonistů tak grandiózně převtělili (paradoxně až na Goodinga, který Simpsonovi moc podobný není - ale hraje výborně) a ještě déle jsem nečučel na pardála Travoltu, jak si nějakou roli takhle užívá. Strašně moc bych si přál, abych to mohl zhlédnout, aniž bych dopředu věděl znění verdiktu, protože by mě to emocionálně usmažilo jako žížalu na sluníčku. Ale i tak - nejlepší soudní drama, co kdy vzniklo, Vyvolávače deště nebo Norimberský proces nevyjímave. (16.11.2017)