Miláček z Paříže

Romy Schneider je velmi roztomilá, to je třeba říci předem. Celý film jsem se bavil, je to takové naivní, ale zároveň hluboké, pokud v tom tu hloubku vidíte. Na jedné straně příběh lásky dvou chudých lidí, kteří si o sobě vymýšlejí pohádky o bohatství, aby jeden druhého zaujali, byť to není třeba. Na straně druhé mini vedlejší dějová linka o stejně mladém, ale bohatém páru. Tyto páry se na konci filmu střetnou a nedopadne to příliš dobře. A to je jediné co nechápu, proč musela !SPOILER! zemřít. Vtipná komedie s emočně velmi silnými scénami. Jsem z toho naměkko:) Ale za smrt jedna hvězda dolů. (10.06.2009)

Nápaditě zvolený vypravěč předkládá sladkobolnou romanci, která doslova naplňuje závěrečný citát: "Všechno na zemi je ve své podstatě lyrické, ve svém osudu tragické a ve skutečnosti komické." (Pravděpodobně George Santayana.) Příběh Monptiho a Anny Clare pohladí lehkostí a snovostí, které korepondují s pařížskou atmosférou. Monpti v podání Horsta Buchholze je správně bohémsky rozervaný (pobaví káčata v ponožce) a Anna Clare díky Romy Schneider je ve své přirozené naivitě okouzlující. Paralelní sledování znuděné dvojice má (bohužel pro hlavní hrdiny, scénáristovi dík pro příběh) podstatný význam. (07.11.2010)

Na počátku byl maďarský román Monpti z roku 1934 a jeho adaptace se stala něčím, co se v Käutnerově podání chtělo na hony vzdálit od tatíčkova kina. Ale výsledek není přesvědčivý. Romy Schneider a Horst Buchholz byli ještě v předchozím filmu Robinson soll nicht sterben dětmi. A nyní mají prožít antiromanci v Paříži. Naoko se vzdálit z německo-rakouského prostoru a v bočním příběhu glosovat antimorálku. Na každý pár autor předlohy Gábor Vaszary je společně s režisérem i autorem scénáře a jde tedy o adaptaci autorskou. (06.02.2009)

Druhé setkání Romy Schneider s Horstem Buchholzem, ze kterého mám smíšené pocity. Dva mladí lidé hledající půdu pod nohama se postupně poznávají a v okamžiku, kdy láska pro ně přestává být jen slovem, jeden z nich tragicky umírá. Téměř dvě třetiny filmu se jen tak líně táhnou a nedávají nám příliš šanci pochopit jednání mladé Anny-Claire, což je velká škoda. Samotný konec je však velmi silný a dojemný. Vidět zlomeného Horsta Bucholze, který už nikdy nepředá sáček s pomeranči své milé, to slabým povahám skutečně vžene slzy do očí... (22.06.2010)

Okouzlujícím činí tento film jeho oneirické ladění přetvářející Paříž padesátých let v nereálné kulisy „krásného snění o tragické lásce“. Snovost, umocněná několika halucinačními scénami, se zakládá na citlivé kameře, důsledně sytící každý obraz „pařížskou atmosférou“ (nejednou až do kýčové grimasy), již ovšem svým soustavným utíkáním a zmatkováním narušuje nejapný hlavní hrdina. I když ne tak docela: jeho gradovaná nedokonalost a tedy nepatřičnost v dokonalém prostředí jej společně se závěrečným pohledem na něj snícího zobrazují jako příkladného krutého snivce. A stejně tak i dynamický spád filmu, absence psychologizace postav a konečně paralela s mileneckým párem z vyšší společnosti (dovedená v závěru do křiklavého zauzlování). Uznávám: tvůrcům patrně nešlo o rozkladné zachycení snu, ale o cukrkandlovou romanci, což dokládá i naivní vypravěčský rámec. Ale i o ní se dá snít. Takže díky za tu iluzi a za hrdinku, jejíž lži zůstanou bezelstnými a její nitro neodhalené. (15.03.2009)