Sedem statočných

Není to špatný film, napodruhé se mi bude nejspíš líbit ještě víc, protože mu nejde o nic jiného, než aby diváka dobře pobavil a neudělal si ostudu, a to je docela sympatický přístup. Stejně mě ale mrzí, že nevznikl nějaký nápaditější remake, který by Statečné zase posunul do jiného prostředí - vždyť to mohla klidně být gangsterka, příběh z druhé světové, studenoválečné retro, sci-fi z jiné planety... Podívejte se, co s tou okoukanou zápletkou onehdy dokázal Pixar v Příběhu brouka. (16.02.2017)

Pokud se dělá remake, tak aby měl opravdový smysl, měl by přinést do příběhu něco originálního. A u nových Sedmi statečných si nemyslím, že se tak stalo. Když největší emoce u filmu cítím, když zazní melodie z původního filmu (ano, ve filmu se objeví a je stále naprosto boží!), tak nevím, nevím, jestli je to úplně dobře... A neubráním se ještě jednomu srovnání. V původním filmu jsou postavy všech "statečných" velice dobře emocionálně vykresleny: Steve McQueen pochybuje, že by parta vůbec v městečku měla být; Charles Bronson jen chce mít svůj klid, Brad Dexter bojuje s vlastním strachem atd. A všichni postupně mění své postoje díku rozvíjejícímu se vztahu s vesničany. Při závěrečném boji pak více prožíváte, když někdo zemře. No, a v nové verzi Sedmi statečných se toto prakticky nevyskytuje (čestnou výjimkou je Goodnight hraný Ethanem Hawkem) - film se "statečné" snažil nejvíce odlišit jejich etnickou rozdílností, která ale paradoxně v příběhu nehraje roli. A to je škoda, protože finální bitku Fuqua servíruje naprosto výtečnou - v každé chvíli víte, kde se co děje, děj je napínavý, přestřelky dobře udělané a dokonce se dočkáme i klasického westernového stare-downu. Všichni herci jsou navíc velice charismatičtí, takže je radost na ně na plátně koukat. Jejich talent mnohdy zachraňuje vlastně docela průměrný scénář. Antoine Fuqua ale dovedl filmu vdýchnout sympatickou jiskru, takže se opravdu ani na chvíli nenudíte. Přelomový western? V žádném případě. Ale důstojný zástupce žánru to je určitě. (22.09.2016)

Je to hodně chromá pětka, ale mám pro ni dva důvody. Aniž bych se chtěl nějak více zamýšlet na faktem, že mluvíme o remaku kované klasiky, nelze bez čistého hejtu neuznat, že to je remake zdařilý, a to samo o sobé v dněšní dobé sračkoidních remaků znamená docela dost. Druhým důvodem je to, že holt nějaký čistokrevný (=béčkový) akčňák v topce mít musím, přičemž za tento se stydět nebudu muset. Objektivně je to sedm bez tří za čtyři. 85% Jako update po pád týdench snižuju přece jen na čtyři. Přidal jsem jinde. (11.12.2016)

Název dělá filmu spíše medvědí službu než co jiného. Jmenovat se to třeba „Rychlí a střelhbití" tak by to jistě řada diváků skousla o poznání lépe a bez onoho nevyhnutelného (ať již většího či menšího) zklamání, že se duo absolutních klasik stříbrného plátna, co přežily a přežijí desetiletí, předělává formou efekt(iv)ní oddechovky na jedno použití, po které za pár (tý)dnů neštěkne ani pes. Na druhou stranu je tu ovšem ten nezanedbatelný fakt, že jakkoli je to westernové béčko na jedno podívání, tak je to až překvapivě zábavné a řádně rozmáchlé westernové béčko na jedno podívání, které se nebojí využít plátna „v plné palbě" i "k plné palbě". Čili sice spotřební a zbytečné, ale nikoli špatné. A v ryze žánrových momentech (gradovaná tenze před první velkou přestřelkou apod.) to umí i řádně potěšit, ne že ne. (26.09.2016)

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)