Bitka o Sevastopoľ

Práve bol prekonaný svetový rekord za nechutný patetizmus. Hollywood si môže zájsť na školenie načerpať nové nápady. Jediné čo stojí za zmienku, sú výborne zvládnuté bojové scény, všetko ostatné mimo fronty len jedným slovom - kakačka. Je to škoda, pretože životný príbeh L. Pavličenkovej si zaslúžil lepšie spracovanie. 35/100 (31.05.2015)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)

Rusi dosť dobre točia vojenské filmy. Jediná chybička krásy je skákanie deja, viac by som natočil pobyt Lyudmyli na vojenskom fronte. Husia koža mi naskakala pri scéne ,keď Lyudmyla uteká pri mínometnej paľbe a parťák jej zachráni život zaľahnúťim na ňu a potom ona s posledných síl vlečie jeho mŕtve telo. 7/10 (05.08.2018)

Nebylo to špatné. Sice z toho stříká patos na všechny strany a místy to asi nebude úplně historicky věrohodné, ale to je u takového filmu pochopitelné. Dělají to ve svých válečných filmech Američané, tak proč by to nemohli dělat i Rusové. Příběh Ljudky dokáže diváka zaujmout a film sám o sobě je poměrně dobře natočen. (19.08.2018)

Hned na první pohled se nabízí srovnání s Nepřítelem před branami. Opět geroj snajper, opět jakože souboj s německým protějškem, opět tu střílíme do německého spojaře :). Je toho samozřejmě víc, ale jeden musí chtít vidět. Jsou to navíc (IMHO) jen berličky. Podstatné je, že film jako celek nepůsobí úplně zle. Př. v případě Stalingradu jsem ml už pocit přeplácanosti (prostě "ruské až moc"). Tady se snaží držet zpátky (asi za to můžou ti Ukrajinci :)) a to filmu jen prospívá. Na druhou stranu musím také říct, že závěr mě nenadchnul. Přišel mi odfláknutý a "o ničem". Já sice chápu, že jde o film podle skutečné osoby (Ljudmila Pavličenková opravdu existovala), ale také to šlo se s tím malinko víc pomazlit. Co mi také z počátku vadilo bylo to přeskakování mezi třemi časovými rovinami během vyprávění. Baba vzpomíná na setkání ve kterém se vzpomíná (?). Celkově beru jako nadstandard. (02.06.2015)