Bitka o Sevastopoľ

Pokud mimózní ruský název padá na vrub současným vřelým vztahům s Ukrajinou a snaze ukrást film Pavličenkové a naroubovat jej na město-hrdinu, pak jde o roztomile pitomý pokus bez šance na úspěch. Tohle je čistá sniper-biografie, s ohledem na místo původu velmi umírněná, protože si dovolí ignorovat lahůdky typu "…palbou z lehkého kulometu pobila celou desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem" (wikipedia.cz) a dost sebevědomá na to, aby většinu sdělila situací, nechala diváka si to přebrat po svém a nepodpírala se polopatistickými dialogy. Tvrdé jádro žánrových fanoušků, které si dělá čárku za každou ustřelenou hlavu, a na konci se nedopočítá čísla 309, si tu nepochybně zaslzí nad všemi ohavně zdržujícími civilními a melodramatickými scénami, ale za sebe hlásím – tenhle film si můj čas zasloužil. Bez ohledu na to, že Nepřítel před branami se mi líbil o chlup víc. (27.05.2015)

Ťažko sa mi vyjadruje keď k tomuto filmu čítam hodnotenie „odpad“. Film je historický takmer presný. Žánrovo je síce vojnový, ale to neznamená, že prioritou by museli byť boje o Sevastopol. Prioritou sú boje za Sevastopol a to je rozdiel. V roku 2013 začali Rusi a Ukrajina natáčať film o Sevastopolu a o niekoľko týždňov bol Sevastopol znova obsadený, tentokrát Rusmi. Film je životopisným filmom najlepšej Sovietskej ostreľovačky Ľudmily Pavličenkovej (1916 – 1974). Pri obranných bojoch utrpela zranenie, ale evakuovana z pevnosti bola až na jednej z posledných lodí. Na pažbe mala 309 zárezov. Potom ju pozvali do hlavného stanu. Jej hodnota bola veľmi cenná na propagandu. Bola vybraná ako členka delegácie do Veľkej Británie, Kanady a USA. Vo Washingtone ju prijal sám prezident USA F. D. Roosevelt s Eleonor Rooseveltovou. Bola prvým občanom ZSSR , ktorý vstúpil do Bieleho domu. Po návrate pracovala až do konca vojny v škole pre sniperov. A teraz trochu pravdy o živote. Ako 15 ročná otehotnela, v roku 1932 sa vydala za Pavličenka, syn sa narodil v júni 1932. V roku 1938 sa stala členkou streleckého krúžku. S manželom sa rozviedla ešte pred vojnou. (31.05.2015)

Ruské válečné filmy můžu. Bitva o Sevastopol je už druhým skvělým filmem, který jsem poslední dobou viděla. Ljudmila je sniperka, která bezcitně střílí do Němců a za války se dostane jako válečná hrdinka do USA, kde se setká s Eleanor Roosveltovou. Ano, zní to hodně absurdně, ale ono to do sebe fakt celé zaklaplo. Dialogy s Elanor jsou skvělé, báječné jsou scény z bitev a naprosto mě zasáhl osobní život Ljudy, jak jí kamarádky a spolubojovníci říkali. Pokud chcete vidět dobrý válečný film z poslední doby se silnou ženskou hrdinkou, tak vám jednoznačně doporučuju Bitvu o Sevastopol. (30.10.2017)

Líbila se mi ta civilní část v Oděse. Bitvy jsou tu taky Ok, i když jim něco chybí, možná větší brutalita. Spíš ty povidaci pasáže jsou to, co mě moc nehrálo a co tomu ubiralo na tempu. Celkově je to ale solidní válečný film. Osobně bych byl rad, kdyby se Rusové vrátili k filmům ve stylu Jdi a dívek se. Pomalým, hlubokým a pocitovym. Velkofilmu už jsem viděl dost. (05.08.2023)

Bitva o Sevastopol bez bitvy a Sevastopoľu. Nvm prečo tento film vznikol, tak ako vznikol a tak ako bol prezentovaný. Zoberiete hocijakú love story z hocijakej telenovely ( aj slovenskej ), vykopete tri zákopy, trochu zeleného pozadia, dobrú pyrotechnickú firmu a máte Bitvu o Sevastopoľ. Okoreníte to ešte "skvelými" dialógmi, jednou otrlou starou matrónou, v celku sympatickou hlavnou hrdinkou, zopár bohatiermi a jedným Židom. Tak aby ste rozumeli, dejovo je to na samovraždu. Príbeh ruskej snajperky by bol aj zaujímavý, ale je podaný tak ťažkopádne, rozťahane a viac ako na samotné zásahy sa berie dôraz na jej život, psychiku a iné kekse, ktoré ľudí, čo idú na vojnový film absolútne nezaujímajú. Nad vodou to neudrží ani zopár bojových scén, ktoré sú ale skvele nazvučené a ako tak dokážu upútať a prebudiť už beztak unudených divákov. Úvod ešte ako tak, ja keď tam som už šípil, kde sa to bude uberať. Zoznámenie sa s Ľudou, jej životom, rodinou, čiastočne aj s výcvikom. Škoda len,že sa to potom neuberie tým správnym smerom, bojovým, ale začne sa to nezmyselne zamotávať do osobnej roviny a bojové sekvencie sú len vsuvky. A samozrejme netreba zabúdať ani na politickú rovinu. Prirovnal by som to k Ben-Hurovi, čo bol rovnako dríst, ale prezentované to bolo tak veľkolepo. Zlatý Ozerov, ten aspoň vedel točiť vojnové filmy s technikou, komparzom a záujmom. Slabučké 3 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (02.09.2016)