Žlutí ptáci

Je tady snímek, který vypráví o mladíkovi, který narukoval moc brzy. I když věk má, tak je hrozně nevyzrálý. A pak je tady jeho kamarád, který slíbil jeho matce, že se o něj postará a kdyby něco, tak to něco jí sdělí. Bohužel to něco přišlo brzo a je neuvěřitelně děsivé. Navíc kamarád přísahal svému nadřízenému, že so o tom nikdo nikdy nedoví. A tak začíná šílené dilema, jak se zachovat. Po návratu do civilu, by nejraději zmizel, ale bude muset dostát svým povinnostem. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. I když je to válečný snímek tak to není žádná střílečka. Spíše rozvleklý, utahaný, dávající důraz na emoce všech protagonistů. O rozhodnutí, které za Vás nikdo jiný neudělá. (17.07.2018)

Hezký vizuál, slušný hudební podklad, velmi solidní obsazení a drsné vyústění s přirozeně emotivním koncem. Na druhé straně se film místy příliš vleče, což platí zejména pro první polovinu, akce je rutinní a je jedno, že o té to tady vůbec není a hrůzy, které vedly jednoho z hrdinů k jeho iracionálnímu chování, mi tady nepřišly dostatečné. Na dané téma už vznikla řada mnohem lepších snímků a i proto tenhle řadím k průměru. 50% (01.07.2018)

(6/10). Válečných filmů je spousta. Aby diváka něčím oslnil a zaujal, musí přijít s něčím novým. V The Yellow Birds sledujeme neobvyklý způsob vyprávění, kdy vlastně víme, co se stane - nevíme však jak. Tento aspekt drží diváka během skromné stopáže v mírném napětí, které se s přibývajícími minutami stupňuje. Když poté dostaneme odpovědi na tížené otázky nastane jakýsi pocit satisfakce, protože tohle jsem opravdu nečekal. Tak trochu mi to vyrazilo dech. Konec spolu se scénami z Iráku jsou tím lepším na celém filmu. Bohužel se film utápí v depresi, která je v tomto případě na místě, ale brání nám proniknout blíže k postavám a sympatizovat s nimi. Ve výsledku se poté mnohé úmrtí stávají lhostejnými - seržant Sterling. Emoce byly, ale mohly být daleko intenzivnější, kdybychom lépe poznali hlavní postavy. Jinak se jedná o průměrný film z války, který ukazuje většinou stinnou stránku věci a to je také potřeba. (18.05.2021)

Mix válečného a psychologického dramatu rozvíjí myšlenku už mockrát vyřčenou a mockrát natočenou. Je to o absurdnosti veškerých válek. O těch správných i nesprávných. Voják v první linii odnáší veškerá fatální rozhodnutí politiků jít do války někde ve vzdálené zemi, aby tam bránil svobodu ve své zemi. Těžko se to chápe, ale v podstatě je to tak. Tento snímek je ozvláštněn tím, že mladý voják, ledva se platonicky zamilující se o svou vyvolenou přichází. A tak ztrácí hlavu a jedná naprosto nepředvídatelně. Tím však stahuje do nesnází i své kamarády a nadřízené. Pro někoho možná nudný, pro mne dost silný film! (17.08.2018)

,,JSME TAK POKŘIVENÍ, JAKO NAŠE TAJEMSTVÍ...“… /// Válečný traumata a pocit viny v příběhu, kterej drží moji pozornost hlavně kvůli tomu tajemství… Krátký sekvence z Iráku se prolínají se současností, ve který Brandon trpí. Má tajemství a zážitek…, ale je taky jedinej, kdo zbyl. No a protože si to neodnesl do hrobu, v poslední půlhoďce se o něj s námi podělí… Všechno už jsme viděli. Teda kromě toho tajemství… Na válku prostě nejsme všichni připraveni stejně. A někdo třeba vůbec. Závěr má působit dojemně, ale bohužel… možná holky… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal Kevin Powers, neznám. 2.) Rukuju. Nechce se mi, máma taky nechce... 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.02.2019)