Toto je náš svet

Nezávislý film v silně návykovém podání. Nádherně zahráno (Aragorn by si snad zasloužil i nějakou tu významnější cenu), chytlavě odvyprávěno a navrch s velkým myšlenkovým přesahem, který se tvůrcům daří takřka dokonale prodat. Neříkám, že i já bych občas neodjel někam doprostřed neobydlených lesů, pryč od náboženského fanatismu, obžérství, společenského chaosu a hamižnosti, a tam si četl o tom, jak se správně chovat při první milostné schůzce (a výsledné znalosti by mi byly nepochybně stejně k ničemu jako moje současné neznalosti). A hrála by mi u toho povznesená country verze Sweet Child O'Mine.... Ne tak volnomyšlenkářské jako jeho hrdinové, ale rozhodně hravé a inspiratiní dílo, které si zaslouží všeobecnou pozornost a úctu. 85% (27.12.2016)

Pokud odečtu Pána Prstenů, tak si Viggo Mortensen vybírá spíše menší filmy a toto je jeden z nich. Nápadem velice zajímavé rodinné drama s prvky komedie o neortodoxním otci, který se svou rodinou čítající šest dětí žijí v lese, odtržení od civilizace. To se změní po smrti matky, kdy musí celá rodina vyrazit do světa a potýkat se s nástrahami "normálního" života. Mortensen je výborný, stejně jako pár jednotlivých scén, ale jako celek film nefunguje úplně stoprocentně a v mnoha momentech se nepříjemně táhne, převážně v druhé dramatičtější části, kdy začne přituhovat. (04.02.2018)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)

Hele, každej má asi svůj názor na to, jak by to mělo správně bejt a fungovat. Představte si, že i já. Filmy ale netřídím podle toho, jestli s nima souhlasím nebo nesouhlasím, třídím je na dobrý a špatný. A tohle je zatraceně dobrej film! Námětem, kterej očividně provokuje, tempem, který by mohl závidět kdejakej akčňák, a hlavně potom hereckejma výkonama. Ne nadarmo se to celý jmenuje Kapitán Fantastic, protože co tady předvádí Viggo mě dovedlo k závěru, že to musí bejt převlečenej kouzelník z Arabely, to jinak není možný. Jestli tohle někdy uvidí Péťa Mlčochů (Stále spolu), propadne se hanbou, protože přesvědčivější než Mortensen ve filmu není ani on ve skutečnosti. A malinký štípnutí na konec - pokud se ukáže, že nejsem nesmrtelnej, chci rozhodně spíš pohřeb ála táborák nad útesem, než snůšku biblickejch keců v nevytopeným kostele. (02.11.2017)