Toto je náš svet

Captain Fantastic je příjemným filmem. Filmem o tom, že žít jde možná i jinak než jak je naše civilizace zvyklá. A možná by to i fungovalo, kdyby to alternativní žití čas od času nepotřebovalo něco od té konzumní a zvrácené civilizace. Nebudete-li nad filmem moc přemýšlet pak Vám jistě učaruje. Vždyť je tak jiný, je to něco úplně jiného! Leckdo si možná řekne, že by to taky chtěl zažít (ačkoliv kdykoliv může). Jenže to nezažije, protože by to jen chtěl zažít... Po paleolitickém začátku a krátkém úseku lesního bytí kdy se divák seznámí s rodinkou i jejich alternativním způsobem života se z filmu stává čistokrevná road movie. Ty já rád a tak jízda busem z Washingtonu do Nového Mexika doplněná nejednou příjemnou písní či skladbou byla příjemná. Rodinka cestou zažívá různá dobrodružství u nichž lehce začala kolísat věrohodnost celého příběhu. Ve chvilce kdy se film přesune do civilizace už to s ním jde lehce z kopce. Až moc okatě kontrastuje rodinka vychovaná v divočině proti rodinkám z města, vrcholem čehož je prtě papouškující a poté vysvětlující text ústavy USA... Poté jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout co vlastně točí a film kolísá od absurdních momentů k dramatu a pak zase hraje na komediální strunu, takže divák opravdu neví co je záměrem. Vrcholem všeho je americký konec, který to celé dost shodil a byť ne přímo, řekl všem, že žít úplně jinak nakonec vlastně nejde, tak to ani nezkoušejte... Viggo hraje fajn, že mu sluší fousy a špína ve vráskách víme už od The Road :-). Moc mi sedl charismatický Langella coby finančně zajištěný a vážený dědeček (leckdo si jej ještě možná vybaví v bílé admirálské uniformě v Jagu). Děcka byla fajn, mně osobně se nejvíce líbily obě Viggovy veveřice :-). A nevím proč, ale tak nějak jsem měl dojem, že sleduji novodobé Kelly Family, ty také jezdili s listím vpleteným do copánků s busem drnkajíc na kytary... Jak jsem psal výše, tenhle film je příjemný. Některá místa v něm byla dokonce skvělá - třeba to: tak argumentuj, my si tě vyslechneme a když nás přesvědčíš, třeba změníme názor... Celé to ale byla jen taková příjemná pohádka pro dospělé, která se těm, co chodí v batikovaných tričkách a kristuskách určitě vpije hlouběji do duše více než těm ostatním, které si civilizace již zcela podmanila... A kdo ví, třeba po nějakém globálním blackoutu či válce přežijí v tom co zbyde ze světa právě jen ti, co umí ulovit nožem srnu a orientovat se v temné noci podle hvězd... Za sebe dávám tři plechovky jedovaté vody Coca Cola. * * * (04.08.2016)

"When you have sex with a woman, be gentle and listen to her. Treat her with respect and dignity even if you don't love her." ____ Hluboce inspirativní a třeskutě zábavná kritika amerického konzervatismu a sociálního konformismu - přesto nejde o obyčejnou polemiku na téma konfliktu osobních idealistických zásad vůči normám většího celku, jmenovitě systému jako takového. S idylickou filozofií charakteru Vigga Mortensena jsem okamžitě sympatizoval, poněvadž se můžu prakticky považovat za hipstera, anebo hippíka současný generace - sám se totiž o tyhle metafyzicko-existenciální teze a podobný chujoviny zajímám - a jen fakt, že zde Viggo své děti učí i pomocí kultovní grafické novely MAUS, potěšil.... Perspektiva snímku je vůči subjektivní ideologii Mortensenovy rodiny zcela neutrální, jednoduše nestranná, tudíž názor na ona prezentovaná témata, která jsou jednoduše neskutečně poutavá a často i diskutabilní, si musí divák zformovat sám. Ačkoliv snímek svou tématikou a leitmotivy může připomínat neméně identický 'Útěk do divočiny', plus co se týká myšlenky a přesahu (a modrého autobusu!), tak narativ je akorát teoreticky obrácený o 180° (kdo viděl, pochopí).... I já musím sám přiznat, že někdy mě už nehorázně irituje tenhle konzumní svět, kterej je závislej na materialismu a stereotypech, a nejradši bych se taky vydal žít do lůna přírody, neznámo kam, daleko od společnosti - poněvadž jsem idealista a nestydím se za to - a ve skutečnosti bych stejnak nejradši žil s touhle ztřeštěnou rodinou! Vše je navíc parádně zakončené akustickou hippie verzí ikonickýho šlágru 'Sweet Child O'Mine'.... Verdikt: víc takových projektů! 8,8 kořínků mandragory z 10 (14.07.2020)

Celkem příjemný snímeček o Aragornovi a jeho dosti svérázné výchově svých potomků a vůbec dosti svéráznému přístupu k životu. Celý snímek vnímám jako střetnutí dvou různých světů. Klasického konzumního života a právě toho "jejich" alternativního. Líbilo se mi, že snímek nefandí ani jednomu, ale tak nějak pozvolna dospěje k přesvědčení, že ten ideální svět se nachází přesně někde mezi těmito světy a není dobré se striktně držet jednoho či druhého extrému. Při střetnutí dvou zcela odlišných filosofií dochází samozřejmě k množství úsměvných situací. V tomto snímečku je poměr vtipných situací a těch tragických rozumně vyvážen. Je vidět, že snímek vytvořil někdo inteligentní. Dialogy nejsou vyloženě jen vatou, ale sem tam přimějí diváka dokonce k lehkému zamyšlení. Ze soudku legrace si divák třeba vyslechne, kterak Aragorn zasvěcuje svou cca 9letou dceru do sexuálního života. Na své si přijdou i ženská očka, neboť Aragorn odhalí v plné kráse svoji "chloubu". Kdyby snímek disponoval o kapku záživnějším závěrem, tak bych při hodnocení určitě sáhl o kousek výš. Pěkné tři kusy. (22.10.2016)

Pro komiksové fandy obrovská zrada. Příležitostný řidič autobusu a rodič na plný úvazek Viggo totiž žádnými nadpřirozenými schopnostmi neoplývá, tedy snad kromě té, že absolutně kašle na dnešní konzumní společnost a po svém vychovává svých 6 dětí. Zda-li s jeho výchovou bude divák souhlasit či nikoliv, záleží čistě na úhlu pohledu každého z nás. Příjemný film k zamyšlení. 75% (21.11.2016)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)