O kuratách a ľuďoch

Další originální flák od režiséra Jensena, protkaný černočerným humorem. Evelio Thanatos (dobrý jméno :)) dělal různé genetické pokusy, jejichž výsledkem je nejen pět odlišných bratrů, z nichž každý má jinou matku, ale i jiné podivné bytosti, které bizarní atmosféru jen podtrhují. Těžko popisovat, zkrátka úlet. Herecké osazenstvo nemá chybu, zejména Mads Mikkelsen mě kolikrát vyloženě dostal na kolena :D. V závěrečných titulcích jsem vyčetl, že veškeré zvířectvo měli na starosti čeští odborníci a hudba se nahrávala ve studiu Smečky Pražskou filharmonií. (11.09.2022)

Jsou filmy, které hladí diváka po srsti, a jsou ty, které se tomu vzpírají. Jensen znovu dokazuje, že mu nic není svaté a že má nevyčerpatelnou zásobu fantazie. Jsou mu ukradená společenská tabu a neohlíží se na pohoršení části divácké obce, která se ošívá nad vtipy mířícími k tělesnému postižení nebo k morálně nepřípustným formám sexu. Sdílím Jensenův nekorektní pohled na svět a užil jsem si jeho výlet za plody šílených vědeckých experimentů měrou vrchovatou. Výrazně k tomu přispělo i obsazení povedené rodinky. Skandinávská herecká esa to rozjela ve velkém stylu a jejich potměšilá klauniáda nešetří nikoho a nic. Doporučovat film na potkání bych se neodvážil, ale osobně jsem byl tentokrát s Jensenem při jeho porušování přírodních zákonů a společenských pravidel na jedné lodi. Jen si tak říkám, kam až je ochoten zajít příště. Celkový dojem: 90 %. (02.02.2021)

Když se řidič hovnocucu spustí s hajzlbábou, potratí se z toho vymatlaný buranský retard prostý, vztaženo na zdejší panoptikum třeba Stoka nebo Procesor. Já vím, neměli bychom pohrdat, někdo ty kanály kopat musí, nicméně Endymu pak přibývají voliči a jednoho až mrazí, s čím vším volně pobíhajícím tu musí obývat Zeměplacku. Ten mrazivý bizár však může být ještě dokonalejší a stačí k tomu jeden úchylný Viking, který pustí svou totálně perverzní fantazii ze řetězu, toho prudkého müslitele a pilíř společnosti scénáristicky spáří s několika druhy drobného hospodářského zvířectva a uplácá naprosto libovou a vycizelovaně slizce zahranou obskuromédii - Ostrov doktora Ovcošuka, která směle dýchá na upocená chlupatá záda i dosud nepřekonané ugrofinské Taxidermii. A to, že fanoušky zdarma vydatabázovaný, yntelechtuální reklamní zaprodanec a vodafoní homolev karlovarských salónů od čohosi takého očakával preciznou termitológiou povedané akože „sociologický presah“, je prinajmenším béééééézprecedentne tumornééééééé a kruhovým odkazom vracia tento kokotment k prvej vete. (07.07.2017)

Jedna z najlepších čiernych komédií akú som kedy videl. Jensen to tu rozohral parádne na všetkých frontoch. Podarilo sa mu vytvoriť tak nádherne charakterovo karikatúrne postavičky, aké sa len tak nevidia. Skrátka originál nad originál. Dramatické miesta sa tu precízne účelovo striedajú s čiernym humorom, ktorý navyše často zachádzal až do bizarnosti (nie však prehnanej). Čo sa týka hercov, páčili sa mi všetci, ale nad všetkými samozrejme kraľoval Mads Mikkelsen, ktorý sa v tomto snímku po hereckej stránke doslova vybúril. Svojim výkonom mi pripomenul iný Jensenov úlet, a síce Rezníci (2003), ktorý bol v mnohých smeroch veľmi podobný, aj keď s iným námetom. Ale toto bolo ešte o level vyššie, rozhodne odporúčam, hlavne tým, ktorí majú radi tohto herca. Už len letmý pohľad na neho vám privodí kŕče v bruchu. (07.09.2015)

Tak takhle by vypadal Darwinismus v praxi. Nenechte se zmýlit slupkou absurdní komedie. Nejedná se vůbec o bezobsažné, či samoúčelné dílko. Už Jung varoval před přílišným užíváním ratia lidského a světonázoru založeného (pouze) na jasných důkazech a empirii. Dnes, ve věku Dawkinse, Harrise, či Hitchense jsou podobné úvahy nasnadě (možná více, než kdy dřív). Tenhle film myšlenku „přízemnosti“ rozvíjí do konce, nejdříve zde máme Nietzscheovský moment smrti boha/otce a pak se noříme stále hlouběji do omezení člověka na pouhý organismus, jehož jediným cílem je souhrn násilí, sexu a zvířeckosti. Proto jsou hlavní postavy velmi inteligentní, avšak ve svém odvrhnutí jakéhokoliv vyššího smyslu značně autističtí. Chovají se jako přechytřelé děti, mají v hlavě spousty poznatků, ale ty jsou jim z hlediska duševního rozvoje k ničemu. Podobně jako rozdělil Žižek Hitchcockokův „psycho“ dům na tři podlaží, můžeme to udělat i v tomto případě. Superego je symbolem (mrtvého) otce, ego jest v prostředním patře a id se skrývá v celé své zrůdnosti ve sklepě. Konec je pak satirický obraz toho, co by se stalo, kdybychom pokračovali v současném trendu a nechali id převzít kontrolu (byť pod maskou ega). (23.04.2016)