Experiment

Poměrně slušně udělaný thriller o jednom experimentu, který se zvrhne. Po psychologické stránce je to slabší záležitost, po stránce průběhové je to mnohem kvalitnější a po stránce dějové je to děsivě strhující. Kam až se může dostat lidské chování lze pozorovat na nepovedeném experimentu, který simuluje vězeňské prostředí. Experiment se zvrhává celkem brzy. Představitelé dozorců se vžívají do svých rolí tak silně, že je jen otázkou času, kdy přijde otřesný skutek. Dozorci jsou provokováni nejagilnějším představitelem vězně číslo 77 Tarekem Fahdem (Moritz Bleibtreu), který chce podrobnosti experimentu prodat médiím. Ale do obranného mechanismu dozorců se promítají jejich přílišné vžití do rolí, jejich osobní životní frustrace a opojný pocit nadřazenosti moci. Ve svém zapojení do projektu promítají své jinak nenaplněné ambice a pro představitele vězňů nastává postupné omezování základních lidských práv a očistec nedůstojným ponižováním. Z vězňů: číslo 38 Steinhoff (Christian Berkel), profesionální voják rozhodných činů, číslo 82 Schütte (Oliver Stokowski), pomalu vykrvácí po připoutání k židli, číslo 69 Joe (Wotan Wilke Möhring), vzdávající experiment po psychickém zhroucení a dalších osm (Stephan Szasz, Polat Dal, Danny Richter, Ralf Müller, Markus Rudolf, Peter Fieseler, Thorsten Dersch a Sven Grefer). Z dozorců: agilní a ambiciózní Berus (Justus von Dohnányi), nejvíce se vyžívající v ponižování druhých, imitátor Elvise Eckert (Timo Dierkes), muž nízkých pudů, nešťastný Bosch (Antoine Monot Jr.), násilně přiřazený k vězňům pro jeho lidskost, a dalších pět (Nicki von Tempelhoff, Lars Gärtner, Jacek Klimontko, Markus Klauk a Ralph Püttmann). Z dalších rolí: profesor Klaus Thon (Edgar Selge), snažící se experiment vyhrotit, doktorka Jutta Grimm (Andrea Sawatzki), snažící se upozornit na vzrůstající nebezpečnost experimentu, a Dora (Maren Eggert), nová spřízněná duše Tareka. Kam až může dospět lidské chování? Navíc pokud je mu dána určitá úloha a možnosti a v jeho činech se promítají i jeho osobní frustrace? Až do velmi krutého zacházení a pošlapávání lidskosti. Bohužel je to obraz lidské společnosti a jejich činů. Lidé dokáží být velmi krutí k ostatním, často se nechávají strhnout hrubou silou a jako stádo ovcí se podílejí na zvěrstvech. A v tom je ta největší nebezpečnost lidstva, která se pak často mění ve válečnou rozepří. (04.10.2012)

Mohlo to být mrazivé a strhující drama, kdyby se drželo skutečných událostí během Stanfordského experimentu. Bohužel nedrželo. A tak tu místo toho máme efektní, ale v mnoha ohledech nevěrohodný thriller. Měli tvůrci pocit, že by byla realita pro lidi příliš neuvěřitelná? Proto musí být konflikty vyvolány provokatérem? Proto musí být mezi dozorci zjevný psychopat? Proto jsou vědci řídící experiment bandou neschopných idiotů? Měli tvůrci pocit, že tam chybí krev, sex, akce a smrt? Proto byla psychologická rovina událostí odhozena a nahrazena akcí, sexem, krví a smrtí? Samé otázky. A místo spokojenosti rozčarování. Herecké výkony nevalné úrovně, režisér sice akci zvládá, ale tváří v tvář psychologické rovině je poněkud bezradný. (07.02.2015)

Líbil se mi. Poměrně dobrá studie chování skupiny lidí v extrémních situacích. Děj se sice soustředí na Moritze Bleibtreua a Justuse von Dohnanyie (náckovského bachaře), ale dají se postřehnout i změny v lidech kolem nich. Konec se mi poměrně taky líbil, určitě je to menší sci-fi a větší reality show, než třeba Kostka. Zajímavý zážitek. (05.07.2011)

I když je to film celkem průměrný, tak můžu doporučit. Nejzajímavější je vývoj jednotlivých osobností v průběhu experimentu. Nemám příliš v lásce stísněné prostory a proto by pro mě pobyt v té černé skříni byl dost nepříjemný, ale nejdrsnější byla scéna kdy strážník Berus - ten největší psychopat (Justus von Dohnanyi) řízne do ruky Tareka Fahda (Moritz Bleibtrau). Musím přiznat, že i po shlédnutí tohoto filmu bych klidně do takového experimentu šel. (16.07.2006)

Záleží na divákově přístupu, Experiment totiž v pohodě ustojí zábavnou žánrovku s lehčím sociologickým přesahem, nicméně rozhodně ne studii chování vzorku populace v extrémních podmínkách, jakkoli ho tím kdokoli může zaštiťovat. I z pozice klasickýho narativního filmu to má sice nejednu mouchu (zejména ze scénáře smrdí, že autor v době jeho psaní přišel o panictví), ale na druhou stranu až překvapivě kvalitní dramaturgie dokáže v pohodě udržet u monitoru celý dvě hodiny děje ve dvou místnostech. Což je vlastně i celkem vzácnost. (22.03.2013)