Réžia:
Ranald MacDougallScenár:
Ranald MacDougallKamera:
Harold J. MarzoratiHudba:
Miklós RózsaObsahy(1)
Po sesuvu části dolu zůstane v podzemí uvězněn horník Ralph Buton (Harry Belafonte). Když se mu po pěti dnech podaří dostat se skrze zasypanou část dolu zpět na povrch, zjistí, že celé město je zcela opuštěno. Z novinových titulků se dozví, že po použití atomové zbraně se nad celou Zemí začaly objevovat mraky radioaktivního prachu, před kterými lidé hromadně utíkali z velkých měst. Nakonec ale nebylo kam utéci a pravděpodobně přežilo pouze pár šťastlivců. Ralph se vydá do New Yorku, ale najde zde pouze liduprázdné ulice. Je tohle opravdu konec světa? (p6qwre)
(viac)Recenzie (8)
Predpokladám, že v skutočnosti by to nešlo takto po masle a tí dvaja nadržaní samci, by sa v sekunde kvôli rozkroku tej dámy vykántrili. Táka je podľa mňa matematická a hlavne od prírody daná istota. Film s touto témou nepracuje podľa logiky, ale podľa etického hollywoodskeho kódexu. Zabudlo sa však na to, že to mohol byť aspoň dobrodružný snímok a nie telenovela. ()
Trochu se to ve mně pere, protože na jednu stranu jsem rád, že jsem na snímek narazil, mám hrozně rád poslední muže/ženy na zemi, ale na druhou stranu mi trochu vadí, jak se tohle vyvinulo. Je to snímek s poselstvím, ale vlastně je to i vztahové drama o milostném trojúhelníku bez intimností. Ale jo, za mě pořád dobré. ()
Pokiaľ sa dokážete odosobniť od takých logických nedostatkov, ako prečo dvaja muži v postapo svete chodia stále v oblekoch, alebo kde zmizli všetky mŕtvoly, tak sa môžete začať zamýšľať nad tým, aké témy tento film predostiera. Mňa zaujala jeho vyľudnená, takmer až hrôzostrašná atmosféra a naháňačka medzi prázdnymi mrakodrapmi, zaberanými z rôznych pohľadov kamery, je celkom fajnová záležitosť. Koniec som očakával iný, niečo ako od Shakespeara, ale aj tento má niečo do seba a záverečný titulok filmu dáva nový rozmer. ()
Bohužel dost slabé. Začátek je řádně postapokalyptický a nedivím se horníkovi, že byl krapet vyjukanej, když se prokutá ven z dolu a zjistí, že nikde nikdo, právě několik následujících minut o jeho vyrovnávání se s novou situací a dělání blbostí třeba s figurínami, aby se nezbláznil, je z filmu úplně nejlepší. Jenže potom do hry vstoupí žena a po další chvíli i další muž. A to už je jen o vztazích mezi nimi, takže zbytečně dlouhý snímek působí jako mizerné melodrama, kde je vlastně úplně jedno, že se odehrává v ulicích liduprázdného New Yorku po katastrofě. Kdyby se na konci alespoň vzájemně vyvraždili, byla by z toho skvělá obžaloba lidské rasy; ale hádejte, jak to skončí? ()
Škoda. První třetina je skvělá. Harry Belafonte velmi přesvědčivě zahrál osamoceného muže, možná posledního živého člověka, který se prochází liduprázdnými ulicemi Manhattanu a snaží se z toho nezbláznit. Některé scény dokonce byly inspirací i pro další filmy, např. Charton Heston si v The Omega Man (1971) také "vypůjčí" nové auto přímo z obchodu a projede s ním výlohou, také si do svého bytu nastěhuje figuríny z obchodu s oblečením, aby si s nimi mohl povídat. Druhá třetina je už úplně o něčem jiném, romance, ale také povedená, úsměv Inger Stevens je odzbrojující:). Ale ten závěr jsem už vůbec nepochopil. Kritika rasismu, předsudků, násilí: proč ne, ale scénáristovi se to nepodařilo do tohoto příběhu a hlavně pro tyto postavy napsat tak, aby to bylo věrohodné. A to spolu se závěrem, který prý režisér kvůli tlaku studia MGM změnil, a který je pro mne dost nelogický, celý film sráží dolů. ()
Zaujímavosti (1)
- Snímek byl volně inspirován románem M.P. Shiela "The Purple Cloud". (Hans.)
Reklama