Prach

"No konečně!" A to především ze dvou důvodů. Jelikož se během posledních tří let, kdy tento film vznikal, ukázalo, že svět je vcelku nevyzpytatelný, prvním důvodem tohoto zvolání je, že film se vůbec podařilo dokončit. Ačkoliv by sám autor pravděpodobně řekl něco jako "v pohodě" nebo "všeho do času a Bůh na věky", tak já, jsa obeznámen s většinou komplikací, které během natáčení nastaly, mohu s čistým svědomím odpřísáhnout, že napsat, přesvědčit lidi, zafinancovat, zprodukovat, natočit, sestříhat, ozvučit, nebo třeba jen vymyslet název filmu nebyl žádný med. Přihlédneme-li navíc k faktu, že se jedná o školní film (byť s decentní účastí České televize), můžeme všem autorům směle pogratulovat a společně se podivit, že celkový rozpočet tohoto filmu se prakticky rovnal částce, která se na českých bijácích jistého druhu třeba jen procateringuje, projezdí nebo prošmelí. To všechno by ale bylo zcela bezvýznamné, kdyby mé úvodní zvolání neplatilo i kvalitám filmu. Když se podíváme do většiny zemí, včetně Argentiny (Alonso), Maďarska (Tarr), Turecka (Ceylan), Íránu (Kiarostami) nebo Kazachstánu (Omirbajev), tak všude najdeme alespoň jednoho filmaře se zašlouženým celosvětovým diváckým ohlasem (i kdyby mělo jít jen o ohlas festivalový). Tím "zaslouženým" mám na mysli především chuť a odvahu experimentovat a také schopnost vést diváka, oboje v souladu s potřebou vyjádřit nejzákladnější, řekněme, humanistické myšlenky. Po těchto úkazech experimentu a humanismu se v české kinematografii (s výjimkou filmů Švankmajera a Vojnára) doslova "zaPrášilo". :-) Slovní hříčku lze i otočit, totiž, že na tyto úkazy sedl Prach, čímž se dostávám k závěru - mám totiž pocit, že právě Prach je těmito úkazy prodchnut. Uvidíme, co na to diváci. (27.11.2014)

Konečně jeden povedený domácí případ filmového minimalismu. Film, kde jen sledujeme počínání postav v těžké životní situaci, přičemž se neočekává žádné vytahování kostlivců ze skříně a jiná „dramata“. Film, u kterého můžeme v klidu přemýšlet i o vlastních rodinných vztazích a vztahu ke světu obecně. Z těch neokoukaných herců a neherců mi přišla nejpřirozenější Hana Jagošová. Čtyři hvězdičky proto, že autor vše komponuje natolik pečlivě, až to nakonec působí přece jen trochu uměle. (18.05.2018)

Nechovám žádnou zášť vůči tvůrcům a respektuji zvolené téma, které není snadné zpracovat, natož s citem podat. Bohužel se ale jedná o příliš velké sousto pro autory, které se s ubíhající stopáží mění v PRACHobyčejnou nudu. Podání příběhu, které by ve mně mělo vyvolat vlnu emocí, empatie a smutek se akorát tak změnilo na neskutečnou otravu ke sledování. Postavy, s nimiž se vůbec nesžijete a o jejich charakterech se nedozvíte nic. Dialogy, které mají lahodnou příchuť vaty a působí tak neuvěřitelně sterilně. Nezlobte se na mě, ale jestli měl být záměr, aby se hodinu a půl příběh motal v kruhu a divákovi nabídl pouze pochmurné čekání na smrt, tak je to zoufale málo. A to jsem se opravdu snažil vnímat i ostatní filmové složky a veškeré detaily v obraze. Ale opět stejně plytký dojem jako u všeho ostatního a zvolený titul je budiž odpovědí, co po shlédnutí zbude. Popravdě, jestli se mladí filmaři budou ubírat tímto směrem, tak mám o českou kinematografii docela obavy. (10.07.2015)

Nevěděl jsem, že se na FAMU učí Dogma 95, ale hodně to vysvětluje, proč je český film tam, kde je. Naivní scénář, který vystačí tak na 20timinutový film. Herci jsou dřeva všichni do jednoho, skoro to vypadá, že měli pod kamerou čtecí zařízení. Hudba žádná, když někdo občas pustil gramofon, byl to svátek. Chápu, že jde o studentský film, kdybych byl pedagog na FAMU, dal bych Vítu Zapletalovi dva mínus a jako domácí úkol pustit si "Halt auf freier Strecke", aby viděl, jak se taky dá natočit komorní rodinné drama o umírání. Na MFFKV se to mezi těmi filipínskými a mexickými dramaty ztratí, ale doufám, že nikoho nenapadne uvádět to v běžné distribuci! Vedení FAMU by si mělo zřídit kanál na Youtube a všechny studentské filmy zveřejňovat výhradně tam, zdarma. (09.07.2015)

Dobrá festivalovka s pekným obrazom, to sa počíta. Dediské prostredie, všade muchy, vysušený chleba so salámou, už mi chýbal len zápach hnojovky. A predsa by som tu dodal viac záberov z prírody, mohli to využiť viac. Ako sa to pomaly odvíja, divák čaká na zápletku. Nejaké prekvapko? Rodinná nezhoda? Niečo z minulosti? Možno, keby sme boli v Škandinávii. Tu to skôr smeruje do nábožensko-filozofického obsahu, nejde však viac do hĺbky. Ale inak zaujímavé poňatie, ktoré kvitujem. Rovnako tak ma zaujali pre mňa neznámi herci, ktorí fakt hrali a všetci dobre. Docela sa divím, že o takej Stejskalovej nič nepočuť (dnes robí len nejaké divné umenie https://www.eliskastejskalova.com/). Film je taký malý pokus o art bez zbytočnej snahy šokovať. (09.05.2020)