Westworld - Dveře

Nolan vytvořil něco, co se myšlenkovou důsažností (alespoň měřeno tím, co se dá převést do filmového média) směle dorovnává Matrixu, nepochybně ho to i o kus předčí. Je vidět, že domácí úkoly z kyberkultury (posthumanismu zejména) dělal pečlivě. Nějaké mezery v příběhové konzistenci a výstavbě to má, ale to je ve skutečnosti méně podstatné, než samotné domýšlení filozofického jádra problému, kterým je otázka svobodné vůle (a podstaty lidskosti - čímž pádem i hranic pojmu "člověk"). Kromě toho je i samotná výstavba syžetu pozoruhodná, ale to asi jeden u Nolana tak nějak čeká - takže divák dostane všechno: chronologické skoky, znejisťující vyprávění atd. Westworld je po dlouhé době seriál, který překvapil. První série se tváří jako mix dvou esenciálně brakových žánrů, v němž jde v prvé řadě o dobrodružnou jízdu. Druhá série ale není přílepkem vytvořeným producenty, je spíš rozvinutím prologu, který tvoří první řada, a obě jsou tak nedílně propojené, že je celkem jasné, že to takto bylo plánováno od počátku. Jedná nevýhoda je, že si nedokážu představit, čím by třetí série chtěla tuhle dorovnat. (21.08.2018)

Druhá řada oceňovaného sci-fi seriálu začíná jako svérázná hi-tech variace na Ztracený svět: Jurský park, později se však stane z hlediska nosnosti témat, dějových linií a (verzí) postav ještě komplikovanější než ta první. Kdo vyžaduje logické vysvětlení naprosto všeho, toho dost možná začne další prozkoumávání mysli androidů po pár epizodách iritovat, ostatní si však užijí neutuchající příval mysteriózní atmosféry a nevyluštitelných hádanek, které možná někdy najdou vysvětlení, ale rozhodně ne teď. Tím se Westworld dosti přibližuje fenoménu Ztraceni, kdy byl aktuální seriál jen malou jiskrou pro vznik nekonečných internetových teorií a fandomů. I když ale byla druhá sezóna co do rozmachu ambicióznější, mnohem více v ní zaujaly samostatné epizody soustředící se na jednu hlavní nebo vedlejší postavu než zastřešující příběh, který došel do očekávaného, nicméně slibného konce. Nejlepší epizoda: Kiksuya (8) (05.10.2023)

Robotí "krize identity" výtvorů v zábavním parku, na pozadí pedantsky naplánované hry a přiřčených rolí, vede ke vzpouře a snaze vymanit/pomstít se lidskému pokolení - svým tvůrcům i utlačovatelům v jednom. Tak jednoduché to ale nemají - nebo se nám to snaží autoři namluvit neurčitě nekonečnými filosofickými, etickými, morálními, společenskými, (rádoby)hlubokými myšlenkami a zamlžují cestu za svobodou složitým předivem mnoha linek mnoha postav (+ jejich kopií) z mnoha časových rovin. Protože veškerá filmařina, hudba či výprava dosahují téměř dokonalosti, bavil jsem se (skoro) pokaždé, ale že bych jim to zcela žral (a dělal si grafy, abych se ve všem orientoval)? To zase ne. (11.07.2018)

Tak bohužel. Druhá řada Westworldu nebude takovou hvězdou jako Game of Thrones. Příběh, který se utápí ve své filozofii, kterou upřednostňuje i před dějem. Vězte ale, že to není špatné, ani zdaleka. Postavy mají své charakteristiky, příběh má své pletence, které postupně dostávají řád a vývoj některých charakterů je zajímavý. Bohužel ale jsem musel vytrpět řadu nastavované, nicneříkající nudné vaty. Dějové linky, které se neustále opakují, a pak to finální rozuzlení, které je jakýmsi návratem do začátku. Jsem z toho spíše rozladěn, než potěšen. Nicméně čísla jednotlivých epizod mluví jasně. Westworld je pro mě seriál, který si i tak mé srdce získal. Ne tak silně jako první série, ale dost na to, abych mu dal šanci i v sérii následující. Nicméně, pokud ten kvalitativní pád nezastaví, přijde o mě jako o fanouška. 82% (27.06.2018)

Osobne sa mi druhá séria páčila viac ako prvá, je to zrejme aj kvôli tomu, že ako divák už som nemal taký problém sledovať jednotlivé postavy a dejové linky, chápať zmysel a motiváciu ich konania, vnímať podstatu sveta westworldu a aj napriek retrospektívne sprítomnenej forme narácie som sa v celom tom klbku napokon nezamotal. Nie je to však úplne najjednoduchšie sledovanie, divák musí byť pozorný po celú dobu time-ingu. (25.02.2019)