Hostinec „U kamenného stolu“

Na koho s tím jdeš? NO na ryby! Jedna smutná věc (zběhnutí hostinské), jeden hodně nepravděpodobný motiv bratrského rozkmotření (pánové si kazí gramatiku - úžasný opis situace, kdy spolu nemluví a dialog je tak vedený v obecné rovině) v komedii, která mě za srdce nezvala. Od Poláčka bych čekal více vtipu. Jedině Beneš a Hrůša za něco stáli, a samozřejmě figurky jako Neumann, Trégl, Černý. Většinou ale nuda, plácání obstarožních frází. Film by se dal natočit už v té době moderněji, námět je skvělý. (01.01.2017)

Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... (16.04.2003)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Prvorepubliková komédia natočená až za druhej republiky. Tentokrát už bez zámeny postáv, ale zato s množstvom dvojíc postáv, ktoré sa dopĺňajú, hašteria a majú radi. Zvlášte je obsadenie staručkého kráľa z Pyšnej princeznej s nezameniteľným hlasom, ktorému sa aj tu ušla úloha deduška, hoci mal len 46 rokov. Napriek jednej z prvých príležitostí pre Rudolfa Hrušínského som nedokázal celkom pochopiť detinský humor a na štyri hviezdy mi to nestačilo, hoci sa blížilo. –––– Pijte minerálku Bič a choroba je pryč. (19.05.2016)

Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou. (29.11.2010)