Hostinec „U kamenného stolu“

Když jsem byl asi sedmiletý jinoch, už tenkrát jsem měl svoji topku zamilovaných filmů, mezi nimiž byl Hostinec U kamenného stolu, Švejk a Sanitka, možná ještě Tři veteráni. V podstatě se nic nezměnilo, všechno jsou to pro mě pořád klasiky. Karel Poláček měl vytříbenou češtinu, která se nádherně odrazila i ve filmu. A ty dialogy, to je prostě krása a originalita autorovy mluvy. Tenhle film nezestárnul, naopak, dokáže mezi novodobými rádoby komediemi velice příjemně pobavit a svým jemným a vkusným humorem pohladit. Škoda, že Josef Gruss nenatočil už nic dalšího, měl na to sakra talent, který ale zase využil jinak, byl herec, skládal filmové šlágry (třeba kultovní Slunečnici, Jen pro ten dnešní den a mnoho dalších), nebo napsal scénář k neméně kultovnímu Kristiánovi. Hostinec U kamenného stolu navždy zakotvil v mém srdci i se spoustou postav a postaviček, včetně ústřední dvojice Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše. Nezapomenutelný je i Jiří Plachý v roli potulného herce a jeho výrok : "Ženo, tvé jméno je faleš!!" :D (12.01.2021)

Říká se, že opakování je matka moudrosti, mohu potvrdit, v tomto případě to platí.. Vrátila jsem se k tomuto snímku s odstupem let a jsem za to moc ráda, teprve dnes večer jsem si jej dokázala naplno užít a vychutnat si každou minutu.. Herci i herečky vynikající, nejde nezmínit Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše v rolích znesvářených bratrů, zamilovanou hostinskou Jiřinku Šejbalovou, divadelního umělce Jiřího Plachého, opuštěného rybáře Sašu Rašilova, no a samozřejmě rodinku Dynderových se dvěma půvabnými dcerami.. Krásná záležitost s nezaměnitelným kouzlem, milá, vtipná, zábavná.. (30.04.2022)

Komedie Hostinec u Kamenného stolu je jedním z nejlepších československých filmů. Vyskytuje se v ní množství postav a postaviček, takových, jaké dokázal vytvořit snad jen spisovatel Karel Poláček. Tuším, že tento snímek se stal vzorem a inspirací pro několik českých tvůrců. Mezi nimi Jiřího Menzela a Zdenka Svěráka. (20.06.2006)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Na koho s tím jdeš? NO na ryby! Jedna smutná věc (zběhnutí hostinské), jeden hodně nepravděpodobný motiv bratrského rozkmotření (pánové si kazí gramatiku - úžasný opis situace, kdy spolu nemluví a dialog je tak vedený v obecné rovině) v komedii, která mě za srdce nezvala. Od Poláčka bych čekal více vtipu. Jedině Beneš a Hrůša za něco stáli, a samozřejmě figurky jako Neumann, Trégl, Černý. Většinou ale nuda, plácání obstarožních frází. Film by se dal natočit už v té době moderněji, námět je skvělý. (01.01.2017)