Hostinec „U kamenného stolu“

Staré české komedie jsou prostě krásné a ukazuje se na nich, jak něžný a pěkný smysl pro humor jsme tenkrát měli. Bohužel v současné době už to neplatí. Pánové Hrušínský a Beneš jsou v roli bratrů neodolatelní, a to i díky situacím, do kterých se dostávají. Zábavné, roztomilé, ale také nápadité a originální. (05.08.2015)

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-) (04.05.2010)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Miluju tu mluvu, která je ve filmu použitá. Poslouchat to je úplná lahoda pro uši, u toho se prostě nejde nesmát. Poznala jsem pár míst, která jsou součástí Prokopského údolí, které se nám táhne pod barákem. Jde třeba o scénu, kdy jsou bratři na procházce se slečnami a malý kluci tam hrají kuličky. Filmaři to vlastně z barrandovských studií neměli daleko. Spíše by mě zajímalo kudy se tam dostali, protože místo barrandosvkého sídliště byly lesy, pole a taky udajně rybníček. Takže vlastně mohli jet přes Hlubočepy a kochat se divokou zdejší krajinou. (29.11.2010)

Po mnohých rokoch od prvého zhliadnutia sa už pôvodné nadšenie vytratilo a ostalo iba pri premene nevyplatenej sklenenej guľôčky na rozkošne deformovanú češtinu. K tomu zopár pitoreskných postavičiek a zľudovených hlášok. Zvyšok je iba odvarom prvorepublikových filmov. Stále lepší odvar, ako to, čo nasledovalo v ďalších rokoch. (05.03.2016)