Deset malých černoušků

Agatha Christie napsala geniální detektivku a filmaři si s ní poradili docela obstojně. Místo vilky na opuštěném ostrově sice zvolili nedostupné sídlo v horách, místo černoušků jsou tu indiáni s odlišnými jmény, umírají mnohdy mírně pozměněnou smrtí a závěr, ačkoliv dlouho to vypadá, že se bude držet Agathy Christie, tak je nakonec překvapivě jiný, což je mírně škoda.. Ovšem v tomto filmu i ono finále funguje dobře. Pochválit lze také hudbu, atmosféru a hvězdné herce. (10.07.2013)

Velice zdařilá adaptace známého románu Agathy Christie. Scénář je sice odlišný od původní předlohy, ale prostředí tajemství a přemýšlení si zachoval. Stará dobrá detektivka s napětím a momenty přenášení se podezření z osoby na osobu. Konec trochu jinak, ale ne zas tak, aby mi zkazil celkový dojem z filmu. (13.02.2012)

Ono objektivně je to na čtyři hvězdy, protože to má nějaká hluchá místa a těží to z atmosféry rakouského zámku vysoko na vrcholku zasněžené hory jen zpoloviny a hororově také jen zčásti, ale na druhou stranu se to nedrží věrně předlohy, ale dotváří ji a přináší dokonce překvapivý prvek, který celou tu lineárnost úmrtí nabourá víc, než původní pointa Agathy Christie. Dobré je, že až se mě syn bude ptát, kdy vznikl žánr slasherů, tak to bylo první filmovou adaptací této knihy (která se ale odehrává na ostrově, a přesto mi ten posun na rakouský horský zámek přijde skvělý) z roku 1945. SPOILER Jen mne trochu mrzí, že poněkud cynický zpěvák, kterého hraje tehdejší hvězda Fabian, a který má skvělé cynické hlášky, zemře jako první. U jeho podání písničky, byť se u ní směje, jde mráz po zádech. A doporučuji si někam sepsat bokem text a pak si jednotlivé smrti odškrtávat (mně to třeba nesedělo u ryby a spolknutí). Ale za ten pro mne nečekaný závěr, jenž mne potěšil, dám nakonec pět. (11.12.2018)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)