Lola

Ach bože, ten 800x přetavený román Heinricha Manna za to opravdu nemohl. Zatímco Pea Fröhlich a Peter Märthesheimer pouze zkonstatovali nepřesaditelnost konfliktů z původního románu Profesor Neřád do Německa 50. let (viz jejich komentář v Ich will nicht nur, daß ihr mich liebt - Der Filmemacher Rainer Werner Fassbinder), byl to opět individualismus egoistického manýristy RWF, který s drzostí sobě vlastní učinil definitivní tečku nad převrácenými významy psychologického románu, který původně vyšel v roce 1905 s podtitulem Konec tyrana. Výsledný produkt Lola je proto tak vágní, že byť i jen kratičký pohled na ty vyžilé kurvy snímané přes růžové filtry napoví více, nežli celá ta údajně rafinovaná socio-kritická rovina. (28.04.2014)

Míním, že režisér by se neměl opakovat, pokud se tak děje s menším, nikoli větším účinkem. Lola je ve všech ohledech slabým a mdlým odvarem do posledního okamžiku okouzlujícího a překvapujícího Manželství Marie Braunové, nikoli soběstačným filmem pomyslné volné trilogie (jejímž završením má být Touha Veroniky Vossové). Je to obměna, variace, a bylo by to v naprostém pořádku, pokud by zvyšovala dojem a prohlubovala porozumění, obohacovala a rozvíjela hlavní téma, jenže to se neděje – první film toho pokryl více a lépe, rafinovaněji, obsáhleji, složitěji i zdobněji, jeho děj se rozvíjel organicky a přitažlivě dynamicky, jak si Marie po liščím způsobu ochočovala okolní tvrdý svět a objevovala svoje možnosti v něm, zkoumala a podmaňovala si nástroje ženskosti, a přitom si v sobě ženu zároveň chránila. Zatímco tenhle druhý snímek s mechanicky vykonstruovaným dějem z něj pouze v malém těží, jako vycvičený kapesní zlodějíček. Jeho existence – pokud ho divák sleduje druhý v pořadí – vzbuzuje soucit místo radosti, a místo projevů vzrušení nutí potlačovat leda netrpělivost, aby se to už všecko dokonalo podle šustícího scénáře, a to se pro žádné skutečné dílo nehodí. Jako by si Fassbinder chtěl vyzkoušet, kam až se dá mechanika konstruování v díle zviditelnit, zdělničnit, znádeničtit. A nebo k tomu měl jiné důvody, těžko říct. Vážím si Fassbindera pro originální, plnohodnotné, neodvislé filmy, jako je Čínská ruleta nebo Manželství Marie Braunové, a pokud potřeboval z jakýchkoli důvodů natočit tuhle schematickou převařeninu, pak mu to pro ta ostatní působivá díla prostě promíjím. *~~ (23.10.2015)

I keď je Lola súčasťou trilógie, najviac mi pripomenula Lili Marlen. To svedčí o Fassbinderovom zámere zobrazovať cca totožné situácie, v ktorých sa ľudia nachádzajú, v ľubovoľnom režime. Takto môžeme chápať aj hlavný inšpiračný zdroj, Modrého anjela. Ak sa chce mať žena dobre, musí sa mužskému, rovná sa supiemu svetu prispôsobiť. Ak sa nechce prispôsobiť idealista spoločenským normám, musí sa. Kedykoľvek a kdekoľvek, nielen v Nemecku. Svojim spôsobom mi tento film najviac z tých, ktoré som od Fassbindera videl, pripomenul Sirkovu tvorbu. Ale iba svojim spôsobom. Napríklad prepracovanou a preexponovanou farebnosťou a zdanlivou naivitou. Rovnako sa však aj uňho pod vonkajšou pokrievkou, ako aj pod pokrievkou všetkých naleštených hrdinov filmu, nachádza krutá pravda. (14.04.2016)

Toto nebola trefa do čierneho, ale do ružového, no a pre prostitútku sa hodí meno Lola a keď ju ešte hraje Suková, tak to sedí úplne. Lenže dejová chudoba nebola zachránená ani šansonierskými škrekotmi či tancami bez tyče. Modrý anjel v povojnovej ére nemá ten šmrnc, je taký bledý, prázdny a Barbara nie je Marlene Dietrich. (09.08.2023)

Ze všech filmů německého režiséra R. W. Fassbindera je mi Lola patrně nejsympatičtější svojí lehce komediální nadsázkou a v neposlední řadě i hereckým obsazením v čele s půvabnu Barbarou Sukowou v roli luxusní prostitutky a Arminem Muellerem-Stahlem v roli charakterního šéfa stavebního úřadu. Ve většině svých filmů je Fassbinder levicově aktivistický, bojovný a přehnaně kritický, tady svůj odpor k establishmentu přetavil do chytré satiry, která shazuje německý hospodářský zázrak 50. let. Fassbinder jednak nenápadně, ale účinně připomíná, že německá společnost 50. let je přímým pokračovatelem Německa 40. let s jeho hnědou minulostí, jednak si všímá korupce tradičních i nových elit a toho, že z hospodářského vzestupu zdaleka všichni netěží stejně. Ti, kteří mají konexe a často pochybně nashromážděný kapitál, bohatnou, zatímco na ostatní zbydou jen drobky ze stolu. Postava hlavního hrdiny, idealistického Von Bohma, pak připomíná, že korumpovatelný je téměř každý, jen je nutné najít jeho cenu. Celkový dojem: 85 %. Fassbinder sice vypráví o jednom konkrétním bordelu v jednom konkrétním městě, ale je zřejmé, že vytváří asociaci bordelu jako ztělesnění kapitalistické morálky a politického systému poválečného Německa. (08.08.2009)