Kilo Dva Bravo

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)

Ukázka nesmyslnosti války, ve které vlastně s nikým nebojujete, kdesi v liduprázdné poušti, na absurdním reálném případu. Tam z ničeho dojde k tragédii, kterou ani nikdo nezavinil. Dramatické, napínavé, realistické a tak nesmyslné, jak jen může být dle skutečných událostí. Kdyby to nebylo k pláči, dalo by se upřímně zasmát tomu, co invazní vojáci, "hrdinové" ověnčení řády, předvedli. (15.01.2022)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)

U bohatého výčtu žánrů mi chybí komedie. Samozřejmě velmi černá komedie. Kajaki rozhodně není typický válečný film. Už samotné úvodní aranžmá, kde místo amerického přízvuku, slyšíme přízvuk britský mě bavilo, bylo příjemnou změnou. Pak přijde "zápletka", kde znudění vojáci podniknou zbytečnou akci, která se totálně pokazí. Tady se dostáváme k oné černé komedii. To jak vojáci postupně odpalují jednu nášlapnou minu za druhou a sami sobě stupňují jatka, je na hranici toho, kdy koukáte s otevřenou pusou na kusy končetin a toho, že se musíte až smát absurditě celé situace. Film se mi líbil, i když si netroufám říct, jestli jsem si ho vychutnal způsobem, jakým si to filmaři představovali. (02.02.2018)

Snad jsem ještě nezažil víc zkurvenou operaci, než tu u přehrady Kajaki v Afghánistánu. O to horší, když si uvědomím, že vlastně o žádnou operaci nešlo. Prostě pár znuděnejch vojáků vlezlo do průseru velkýho jak trafo od jaderný elektrárny. Každopádně klobouk dolů za vydařenou filmařinu. Byl jsem napnutej jak kšandy od kalhot a to se ve filmu v podstatě neobjevil jedinej Arabáš...Jak řikám, takhle zkurvenou operaci jsem ještě neviděl a Angláni měli hodně velký koule, že tenhle film dokázali natočit se vším všudy. Třeba i s blbostí, která mezi vygumovanými mozky kolovala od člověka k člověku. (30.11.2015)