Míň je víc

Kdo by si občas u televizní vědomostní soutěže rád nevyzkoušel, jak je na tom? Tady to jde ale velmi těžko, těch pár otázek, které zazní, se ztrácí v blábolech, které ze sebe sype naprosto tragický Smetana. Ten evidentně není schopen překročit základní body scénáře, a když se o to pokusí, je situace ještě trapnější. A na závěr přijde obligátní "deset tisíc, to je pěkná sumička, povězte mi, co byste s ní udělali, kdyby jste jí vyhrály?". (15.04.2015)

Nejedná se vůbec o špatný nápad, ale na to, jak je hra složitá jsou výhry opravdu směšné - buď má soutěžící obrovské štěstí a trefí se do tzv. nulové odpovědi, pak vyhraje "úžasný" jackpot - pár desítek tisíc, anebo - a to je pravděpodobnější -vypadne. Marný je pak optimistický úsměv na tváři moderátora. Nepotěší zřejmě ani slova útěchy: "Bylo to opravdu napínavé... Sice nevyhráváte, ale doufám, že jste si to užili !" (12.05.2015)

U televize je člověk hrozně chytrej, ale když tam stojí, tak je dutej jak bambus a je rád, že si pamatuje svoje jméno - mluvím z vlastní zkušenosti. Pro komentář od Bajdy - dovolím si nesouhlasit ve všem, protože hosté jsou civilní osoby z lidu, ne všichni jsou zajímaví, vy snad ano? Pravidla jsou jasná, jen se musí párkrát zopakovat, napětí u televize lze cítit těžko, protože tam nestojíte, když ano, máte srdce v krku, protože čekáte, jestli ta čárka sjede nebo nesjede níž abyste mohl trumfnout protihráče a výhra? Pane, o tu tady ale vůbec nejde! Jde o tu zábavu a v první řadě - nejvíc kritizují ti, co nemají ani odvahu si před tu kameru stoupnout :) (06.01.2015)

Mierne nezáživná súťaž založená na tipovaní, treba však aj trochu rozmýšľať. Na prvý pohľad sa to tak zdá, ale po pár pozretých epizódach dám predsa len jednu * navyše, niektoré otázky sú dosť ťažké a vedieť trafiť správnu odpoveď, ktorú uhádlo čo najmenej opýtaných, tak to vyžaduje nielen fakt dobré vedomosti, ale aj kus šťastia. (18.02.2015)

Je třeba si chránit prdel! Soutěž, jejíž princip jsem doposud nepochopil, i když mně byl padesátkrát vysvětlen, uvádí prvotřídní bukvice s dolíčky jak Zagorka po operaci mrdu. Nechápu, v čem má divák spatřovat zábavnost soutěže. Rozhodl jsem se, že se pokusím soutěži přijít na chlup přímo na místě. Podal jsem přihlášku do soutěže a po náročném castingu, kdy mně v předsálí rvali do prdele postupně ředkvičku, banán a květák, jsem prošel, až mně v prdeli uvízl patizon a bez vymazání plechu. Byl jsem na sebe pyšný a brány soutěže před televizním národem jsem měl otevřené. Uvelebil jsem se za soutěžním stolkem s tím, že mě žádná z otázek nezaskočí. První zádrhel přišel, když jsem se napil z květináče na stolku, ve kterém se vznášel kondom s chomáčem ochlupení, čehož jsem si všiml později. Co mrdka nechtěla, hned první otázka souvisela s ohanbím. Moderátor mně položil záludnou otázku, kolik má na péru chlupů. Pekelně jsem se soustředil, vydedukoval jsem podle matematického vzorce odmocninu z pěti chlupů na jeden kilometr čtvereční, z jednoduché rovnice jsem si odstranil závorky, sečetl jsem všechny filcky na chlupech a výsledné číslo jsem vynásobil dvěma dolíčky buzny moderátora. Vyšlo mně 3333 vystříkaných čísel do každého soutěžícího. Sám jsem byl překvapen, když se usmívající buzík zatvářil spokojeně a moji odpověď označil za správnou. Princip soutěže jsem sice stále nechápal, ale hned napoprvé jsem uspěl. Jenže moderátor se na mě culil dál a nepřestával. Mrštným pohybem se dostal za moje záda, pevně mě objal a šeptl do ouška fatální větu: "Když ti to hádání tak krásně jde, poznáš co je to mít v díře Smetanu, kočkodane!" Napětí okamžiku ze mě udělalo na chvíli sochu, ale vzápětí to ze mě opadlo. Zaradoval jsem se a radostně jsem se optal, jestli mě bude píchat Emma Smetana. V tu chvíli jsem ztuhl hrůzou a orosil se i na intimních partiích, neboť jmenovaná moderátorka pracuje v jiné televizi. Věděl jsem, co přijde. Cukrouš se jmenoval Jan Smetana a už se do mě chystal šroubovat kolibříka. Chytře a uvědoměle jsem sílu okamžiku přerušil tím, že zatím padla jen jedna otázka. Zoufale jsem se natáhl až k protilehlému moderátorskému pultíku. S rukou Saxány jsem uchopil list, na kterém bylo znění druhé soutěžní otázky.Ta zněla: Kolik měří pyj moderátora Smetany. Dobře jsem věděl, že musím odpovědět míň, aby to bylo víc. Vyhrkl jsem, že jeho kanón měří 1 cm. Zavřel jsem oči a stáhl půlky. Nic se nedělo. Asi po minutě jsem se otočil a studio bylo prázdné. Později jsem se dozvěděl, že jsem se stal vítězem a úspěšně jsem přestál Smetanův šroubing péra do kotlíku. Nechal mě být. Sice jsem princip soutěže ani po jednapadesáté nepochopil, ale zasoutěžil jsem si jak se patří. 0% (23.06.2015)