Míň je víc

Soutěž sama o sobě by tak blbá nebyla, ale vadí mi moderátor, resp. scénář, podle kterého musí hrát. Je příšerně otravné, jak afektovaně dostává hrané záchvaty smíchu, když někdo nahraje sto, natož dvě stě bodů. Také mi vadí glorifikace výše jackpotu, o který se hraje. Desetitisícové částky moderátor předkládá soutěžícím a publiku k placenému potlesku, jako kdyby se jednalo o sumy, které lidem v případě výhry zcela změní život. Vrcholem všeho je pak to, jak zřídka se někomu podaří jackpot získat. Po nějaké době sledování této soutěže jsem dospěl k závěru, že pro soutěžící je lepší se ctí "vypadnout" v rozstřelu, než se nechat ponižovat při marných pokusech o získání jackpotu, který dosahuje v dnešní době vcelku směšné výše. (24.11.2015)

Je třeba si chránit prdel! Soutěž, jejíž princip jsem doposud nepochopil, i když mně byl padesátkrát vysvětlen, uvádí prvotřídní bukvice s dolíčky jak Zagorka po operaci mrdu. Nechápu, v čem má divák spatřovat zábavnost soutěže. Rozhodl jsem se, že se pokusím soutěži přijít na chlup přímo na místě. Podal jsem přihlášku do soutěže a po náročném castingu, kdy mně v předsálí rvali do prdele postupně ředkvičku, banán a květák, jsem prošel, až mně v prdeli uvízl patizon a bez vymazání plechu. Byl jsem na sebe pyšný a brány soutěže před televizním národem jsem měl otevřené. Uvelebil jsem se za soutěžním stolkem s tím, že mě žádná z otázek nezaskočí. První zádrhel přišel, když jsem se napil z květináče na stolku, ve kterém se vznášel kondom s chomáčem ochlupení, čehož jsem si všiml později. Co mrdka nechtěla, hned první otázka souvisela s ohanbím. Moderátor mně položil záludnou otázku, kolik má na péru chlupů. Pekelně jsem se soustředil, vydedukoval jsem podle matematického vzorce odmocninu z pěti chlupů na jeden kilometr čtvereční, z jednoduché rovnice jsem si odstranil závorky, sečetl jsem všechny filcky na chlupech a výsledné číslo jsem vynásobil dvěma dolíčky buzny moderátora. Vyšlo mně 3333 vystříkaných čísel do každého soutěžícího. Sám jsem byl překvapen, když se usmívající buzík zatvářil spokojeně a moji odpověď označil za správnou. Princip soutěže jsem sice stále nechápal, ale hned napoprvé jsem uspěl. Jenže moderátor se na mě culil dál a nepřestával. Mrštným pohybem se dostal za moje záda, pevně mě objal a šeptl do ouška fatální větu: "Když ti to hádání tak krásně jde, poznáš co je to mít v díře Smetanu, kočkodane!" Napětí okamžiku ze mě udělalo na chvíli sochu, ale vzápětí to ze mě opadlo. Zaradoval jsem se a radostně jsem se optal, jestli mě bude píchat Emma Smetana. V tu chvíli jsem ztuhl hrůzou a orosil se i na intimních partiích, neboť jmenovaná moderátorka pracuje v jiné televizi. Věděl jsem, co přijde. Cukrouš se jmenoval Jan Smetana a už se do mě chystal šroubovat kolibříka. Chytře a uvědoměle jsem sílu okamžiku přerušil tím, že zatím padla jen jedna otázka. Zoufale jsem se natáhl až k protilehlému moderátorskému pultíku. S rukou Saxány jsem uchopil list, na kterém bylo znění druhé soutěžní otázky.Ta zněla: Kolik měří pyj moderátora Smetany. Dobře jsem věděl, že musím odpovědět míň, aby to bylo víc. Vyhrkl jsem, že jeho kanón měří 1 cm. Zavřel jsem oči a stáhl půlky. Nic se nedělo. Asi po minutě jsem se otočil a studio bylo prázdné. Později jsem se dozvěděl, že jsem se stal vítězem a úspěšně jsem přestál Smetanův šroubing péra do kotlíku. Nechal mě být. Sice jsem princip soutěže ani po jednapadesáté nepochopil, ale zasoutěžil jsem si jak se patří. 0% (23.06.2015)

Kdo by si občas u televizní vědomostní soutěže rád nevyzkoušel, jak je na tom? Tady to jde ale velmi těžko, těch pár otázek, které zazní, se ztrácí v blábolech, které ze sebe sype naprosto tragický Smetana. Ten evidentně není schopen překročit základní body scénáře, a když se o to pokusí, je situace ještě trapnější. A na závěr přijde obligátní "deset tisíc, to je pěkná sumička, povězte mi, co byste s ní udělali, kdyby jste jí vyhrály?". (15.04.2015)

aneb jak prostě proje ...t peníze (koncesionářů), které si ČT nevydělala systémově, prací, vlastními promyšlenými nápady a osobní angažovaností. Ono to totiž nebolí utratit prachy, který nejsou z mý kapsy. U kterejch jsem absolutně nemusel přemejšlet, jak je vydělat. No a koupit tak zoufalej formát a ještě ho postavit náhradou za taxík, to je prostě absolutní, totální, nekompetence dramaturgie. Hodnocení 28% mluví samo za sebe. Existuje vůbec někdo, kdo přemejšlel, zkontroloval, testoval dramaturgickou koncepci? CO divácká odezva? Kdo to proboha sedí v tý ČT? Nic proti sporťákovi, je to hodnej kluk, ale ať zústane u sportu. Kdo má na ten neskutečně afektovanej projev koukat? Ten afekt je vážně naprosto nesnesitelnej. A ve finále, aby trvalo 30 minut cojávím nějakých 6 otázek, na který stejně NIKOHO ABSOLUTNĚ nezajímá odpověd??! Marginální, zcela nezajímavé otázky, které lautr nikoho o ničem relevantním nepoučí. Nemají žádný obsah, hodnotu důležitou k zapamatování, vybízející k soutěživosti v rámci majority v národě (až na pár inťošů, co si na tom ujíždí, ale těch je skutečně promile!!! ) Bože můj, kdy už ten konzum a pomatenost hodnot, žebříčku (ne)kvalit skončí??!!! Fakt je mi do breku, jaký je to v tomhle konzumním, pasivním světě zoufalství. (09.04.2015)

Tak tuhle soutěž jsem viděla od prvního dílu a byl to šok. Nevěřila jsem, že něco tak trapného můžou pustit do TV. Křečovitě se culící moderátor, žádný vtip, málo otázek. Po čase jsem si na to zvykla a sleduji tuto trapárnu. Ne žeby byl Smetana po čase lepší, ale jednoduše řečeno, jako nápad je to výborné, člověk se může hodně naučit a pokud nechcete při TV čučet na stupidní seriály, ani nemáte ne výběr. (01.10.2015)