Na doraz

Thriller, který falešně předstírá, jaká je hrdinka smolařka, ačkoliv možná spíše opak je pravdou. Její sledovací schopnosti jsou zcela mimo realitu průměrné servírky, a dávají jí kouzelné šance na dopadení únosců i navzdory celé řadě špatných rozhodnutí a podivných náhod. Ty jsou přitom hotovou sbírkou filmových klišé, které mají za úkol jenom průběžně protahovat samotný děj. V tomhle směru jde o typicky zjednodušující jednotvárnou béčkovou akční klasiku bez přidané hodnoty. Nicméně filmu nelze upřít napětí, akce, solidní kamera, občas zajímavá hudba i dostatečné herecké výkony. 54% ⭐️⭐️ (17.06.2017)

Uf, no to nebolo nič! Silný a napínavý príbeh, ktorý sa dá len ťažko pozerať (veď malý Karl by mohol byť aj náš dieťa). Po únosu sa príbeh „zastaví“ iba na asi 4 minúty. Inak vždy sme v pohybe a pozornosť diváka neklesá. Naopak, postupom času sa zvyšuje. Autonaháňačka dobre zvládnutá. Najviac tu zaskvela H. Berry. Jej hra je tak pravdivá, aká len môže byť. Osobné hodnotenie: 80% (****) (31.05.2018)

Jednoduchý, ale překvapivě funkční thriller o matce, která pronásleduje únosce svého malého syna. Film prakticky po celou dobu šlape na plyn a minimálně ze začátku se snaží tvářit reálně. Největší problém je v očividně nízkém rozpočtu, který se projevuje hlavně při akčních scénách, které se rychlými střihy snaží tento nedostatek skrývat. Jako thriller na sobotní večer bez problému funkční. (02.05.2018)

Bobule je e-miminovsky odpudivý typ správňacké hysterické matky, jež by svého rádoby lozkokošňouškého malého negra nejraději veřejně ulavjuovala xmrti. Což ale evidentně nemusí být vždy na škodu. Pokud jí na její mohutně poslintanou a přehnaně vyobjímanou obsesi někdo sáhne, změní se v rozzuřenou barakundu a komando dojnici, transformuje jindy sračkovitý a zoufale poruchový rodinný minivan od Chrajzleru v nezničitelný tank s doživotní zárukou mobility a bezednou nádrží, přičemž pouze za pomoci kompulzivního mateřského pudu vyhladí mezinárodní gang překupníků s rozmazlenými potraty. Jednoduchá až hloupá kravinka, která však od samého začátku kulantně odsejpá, a pokud člověk vypne indikátor nepravděpodobných kokotin, docela se i zabaví a nestihne moc zlobit. Zvláštní poklonu si rozhodně zaslouží Bobulin balzamovač, který pomalu plesnivějící padesátku napustil formaldehydem tak dokonale, že vypadá na pětatřicet, a než by jí jeden zkontroloval občanku nebo hrábnul na rybu, klidně by se po ní i gerontofilně sápal. (28.05.2017)

Totální krávovina, která se řídí pravidlem, že H. Berry je ta největší smolařka na světě. Už od začátku filmu nám to tvůrci servírujou, že si toho nejde nevšimnout. Má práci servírky, ze které je na nervy, zrovna všichni hosti, kteří tam v tu chvíli jsou, se chovají jako kreténi, její zástup na další směnu má zpoždění, navíc řeší rozvod a opatrovnictví svýho jedinýho syna. Pak jdou na pouť a chlapeček chce zmrzku a taky jít na atrakce, ale to nejde, protože ona na to nemá peníze. Pak jí zazvoní telefon, kde se dozví, že dítě nejpíš připadne manželovi, a ještě se jí vybije baterka. Otočí se a syn nikde, samozřejmě si nikdo z toho množství lidí vůbec ničeho nevšiml. No a tak tam pobíhá, jde směrem k autu a vidí, jak jejího syna někdo strká do auta. Rozběhne se, skočí na auto, ale pochopitelně spadne a rozbije si tím telefon (ten, co už byl vybitej, to kdyby náhodou). Tak skočí do svý káry a jen co se rozjede, má v cestě nějaký lidi, zase smůla. A to byl prosím jenom úvod filmu. Dál se tam opakuje hodně dalších podobných šíleností, který trvají celých 90 minut, až přijde závěr, kde se ukáže, že ona odhalila mezinárodní gang únosců dětí. Tak to už bylo moc. Rozumím pointě, že mateřská láska je to nejvíc, ale ne tímhle způsobem teda! (31.05.2017)