Rodinka Bélierovcov

Jsem nadšen, už dlouho jsem neuronil tolik slzí jako ve chvíli, kdy Paula zpívala při konkursu v Radio France. Rodiče, od téhle chvíle jste bezdětní... Před pár lety jsme prožívali a stále ještě prožíváme podobné chvíle s dcerou, s níž se těžko loučíme při jejím každém návratu do Španělska. Vynikající komedie, hluboce lidská, rozhodně nikoho nemůže urážet, ta hluchá ztřeštěná matka - její představitelka to sehrála nádherně a na Louane Emerovou se kouká moc dobře... (15.12.2020)

Chvílemi super komedie navazující na tu nejlepší tradici francouzských komedií a grotesek. Chvílemi prvoplánově "kameňákovsky" teenage-hollywoodsky vulgární trapnost s přeslazeným závěrem. Kde je to "navíc", co má taková komedie mít? A hlavou mi rezonuje otázka: jak se film líbí neslyšícím? Jinak - Karin Viard vynikající. Ale stejně vzpomínám na mnohem smysluplnější (sic "vážný") snímek Za hranicí ticha (1996), který Lartigau trochu (možná náhodou) kopíruje... (26.11.2015)

Svěží filmový vítr z Francie/Belgie v podobě rodinné komedie o neslyšících Belierových se ke mně dostal až dnes, nicméně i přes zpoždění (mně už tak nějak vlastní) jsem za to moc ráda, byla to báječná podívaná.. Otevřenost, upřímnost, láska, nadhled, vtip, tolerance.. To vše se tu příjemně snoubí a nenásilně prolíná.. Louane Emera je v roli Pauly okouzlující a její učitel hudby Eric Elmosnino fantastický.. (29.10.2019)

Týden utekl jako voda a tak přišel na řadu poslední kousek z letošního FFF a lepší rozloučení jsem si nemohl ani přát. Rodinka Belierových je přesně tím co francouzi umí nejlíp na světě dát svých filmu vtip a srdce. Dokonce při jedné ze závěrečných scén máš na krajíčku ( většina diváku v kině mělo hodně za krajíčkem) a během jedné sekundy se začneš smát. Film, který prověři tvoje slzovody i smíchovody současně. Pokud by nějaká rodinka Belierových chtěla kandidovat i v ČR, tak s myslím hlasem může na 100% počítat a že můžu volit hluchoněmýho ? Jak řekla Paula, "když lidi můžou volit kryply, tak proč by nemohli hluchoněmý ". Zábavné pohlazení na srdci. (25.11.2015)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)