Rodinka Bélierovcov

Týden utekl jako voda a tak přišel na řadu poslední kousek z letošního FFF a lepší rozloučení jsem si nemohl ani přát. Rodinka Belierových je přesně tím co francouzi umí nejlíp na světě dát svých filmu vtip a srdce. Dokonce při jedné ze závěrečných scén máš na krajíčku ( většina diváku v kině mělo hodně za krajíčkem) a během jedné sekundy se začneš smát. Film, který prověři tvoje slzovody i smíchovody současně. Pokud by nějaká rodinka Belierových chtěla kandidovat i v ČR, tak s myslím hlasem může na 100% počítat a že můžu volit hluchoněmýho ? Jak řekla Paula, "když lidi můžou volit kryply, tak proč by nemohli hluchoněmý ". Zábavné pohlazení na srdci. (25.11.2015)

"Bylo na čase, aby to z vás vyletělo." Francouzský "Le film pour se sentir bien", který je vynikající od úvodních titulků, doprovázených skvělou skladbou "That's not my name", britské kapely The Ting Tings, až po závěrečnou píseň "Je vole", z roku 1978 od francouzského zpěváka Michela Sardou, rytmicky přesně překládanou do znakové řeči. (05.03.2016)

Nasedněte na vlak do chansonového nebe, tenhle film si zaslouží ten nejlepší francouzský sýr, který máte ve své pidiledničce. Proč to doprdele nenapadne někoho z nás a nenatočí podobnou pohodovku na ubrečený podvečer. A ten zpěv...ach ten francouzský zpěv. Od návštevy jednohoho baru vedle Moulin Rouge ho Miluju! 9,5/10 PS: Postelová hádka hluchoněmých je 15minut bezbřehého smíchu. Když na vás buší sousedka víte že je to dobré, moc dobré. (06.10.2016)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)

Film jsem viděl v Programmkino Ost v Dresden a byl naprosto skvělý! Přirozeně plynoucí vyprávění, šansony v podání středoškoláků, kteří se připravují na talentové zkoušky v Paříži a život na francouzské vesnici. Rodinný příběh bez veškerých hloupostí, které se v současném filmu z EU objevují. Doufám, že se distribuce tohoto filmu u nás ujme nějaká zkušená distribuční firma a uvede ho také do českých kin. Na tuhle zábavnou podívanou by si určitě našli cestu diváci podobně jako ve Francii nebo Německu, kde patří mezi jednoznačné hity. (14.03.2015)