V labyrintu mlčení

Frankfurtský proces s osvětimskými strážci je celkem známou záležitostí, nicméně o tom, co mu předcházelo, se zase tolik nemluví a z filmového hlediska jde takřka o pole neorané. Hlavní hrdina, jehož postava je inspirovaná žalobcem Fritzem Bauerem, se snaží dostat před soud válečné zločince a zároveň musí bojovat proti nezájmu většiny společnosti, která by válku a vše s ní spojené nejraději hodila za hlavu. Někomu může vadit, že film je místy až příliš popisný, ale mě to zcela vyhovovalo a to i proto, že režie tu mravenčí úřednickou práci podává zábavným způsobem. Dále se mi líbilo, že si film uchovává silnou vypovídací hodnotu a to i bez používání fotek, dobových záběrů či srdceryvných historek, které sice přišly na přetřes, ale nepůsobily jako prvoplánový útok na city. A nakonec jsem spokojen i s obsazením. Jediné, co mi trochu vadilo, byly osobní problémy, které mladého žalobce postihly. Ty mi tu přišly trochu navíc, byť s tématem souvisely. Ale to zase nebyla taková vada na kráse. Pro naše distributory je celkem ostuda, že na podobný film může člověk narazit spíš náhodou. 85% (13.04.2016)

Jsem silně překvapen. Netušil jsem totiž, že Němci si kobereček plný špíny rozhodli vyčistit až po tolika letech od války. A ještě jim do toho každý házel vidle a dělal, jak kdyby žádná válka neexistovala a Německo v ani jedné nefigurovalo. Pro mě osobně byl tento příběh obrovský šok a jsem teda hodně překvapený, že se vůbec někdo pokusil o zfilmování. A to se musí ocenit a minimálně hned několikrát povznést. Přitom ani nemám problém s hercem Sašou Fehlingem, který zahrál hlavní roli vyšetřovatele, jako spíš se samotným závěrem filmu, který byl se vším vyřízenej najednou hrozně rychle. Podle mě až moc rychle na to, jak je film dlouhej. Nicméně co se týče prvního filmu festivalu Německé filmové pavlače, který jsme s kolegou Enšpíglem viděli, musíme říct, že se jednalo o opravdu hodně silný německý zážitek, který dokazuje, na jaké úrovni dnešní německá kinematografie je! (29.07.2017)

Film o tom aká hlúposť bola tzv "denacifikácia" Nemecka po vojne, ktorá viedla k umlčaniu histórie, potlačeniu viny v zmysle "my nič my sme boli len vojaci, len sme plnili rozkazy". Vo filme padla dobrá veta: "nejde o trest ide o obete a ..históriu .... Film o tom ako spravodlivosť zo zapečatených amerických archívov, "vyplávala na povrch" a pohla svedomím mnohých Nemcov. (29.05.2016)

Píše sa tok 1958 a v Nemecku len trinásť rokov po vojne nikto nemá ani potuchy, že by existoval nejaký Auschwitz/Osvienčim, o táboroch sa mlčí a keď si aj niekto niečo pamätá, vyhovorí sa, že to treba už nechať histórii. Mladému advokátovi takýto postoj nestačí a snaží sa dolapiť šváby, ktoré sa stihli rozutekať, najmä Mengeleho. A niektorí náckovia umne otočili plášť a zrazu boli dobrí demokrati. Ako u nás po roku 1989 komunisti. Zapálenosť mladíka v odhaľovaní svinstiev je v tomto fiktívnom filme ťahúňom celého deja, napriek tomu však môže miestami trochu nudiť. Vzhľadom na tému ale pridám o jednu hviezdu navyše. (19.06.2020)

Podobné téma jako u filmu Albert Eichmann, ale zpracování bylo mnohem lepší. Alexander Fehling se své role mladého ambiciózního vyšetřovatele zhostil na výbornou, nenašla jsem u něho žádné hluché místo a to prakticky neslezl z obrazovky. Důležitý film hlavně pro generaci dnešních německých důchodců, kteří se taky možná jednou ptali, co dělali za války jejich rodiče a prarodiče. Rozhodně byl právem vybrán jako německý zástupce do boje o Oscara za cizojazyčný film. (21.11.2015)