Avengers: Endgame

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

"Pošlu tě o týden zpět, nechám tě tam hodinu chodit a za deset sekund tě přivolám. Pochopils?" To by pochopil snad každej, kdo občas dostane mail od mývala, nechá sebou projít čas, někdo mu rozmázne Měsíc o ksicht nebo si po ránu odskakuje portálem do vesmíru. Já jsem se teda bavil od vzniku pivního mozolu Thora až do megalomanskýho finále. Ty slzy předtím a potom mě nebavily, ale chápu to, protože Avengeři nechtějí primárně bavit, ale zachraňovat Svět. A to se musí brát vážně. (23.09.2022)

Marvelovská sága ukončená famózne! Môžem zodpovedne povedať, že niečo takéto sa asi zo začiatku, keď to všetko pred 11 rokmi odštartoval prvý Iron Man, v marvelovkých štúdiách nikomu ani len nesnívalo. Univerzum superhrdinov uzatvorilo fenomenálnu dekádu, ktorej som bol svedkom a myslím, že mám na čo spomínať do konca života. Podobný kúsok sa už teraz snaží napodobiť konkurenčný tábor DC, no majú od niečoho podobného na míle ďaleko. Po poslednom snímku ma neskutočne zaujímalo ako budu príbeh pokračovať a ako sa naši hrdinovia vrátia, aby zneškodnili Thanosa. Endgame bol nepochybne najočakávanejším filmom posledných rokov. Za normálnych okolností, čím vyššie je očakávanie, tým vyššia je pravdepodobnosť sklamania. Ale to nie je prípad tohto filmu. Čokoľvek očakávate, vo filme toho nájdete dvojnásobok. A to znamená, že najväčšie obavy môžete kľudne odložiť. Avengers Endgame je predovšetkým veľkou poctou desaťročnej histórie Marvel Cinematic Universe. Príbeh zdôrazňuje a dáva do popredia pôvodný tím Avengers. Iron Man, Captain America, Thor, Hulk, Black Widow a Hawkeye sú v centre diania. Pred nimi neprichádza na plátno prakticky žiadna iná postava, aj keď samozrejme je tu mnoho charakterov, ktoré hrajú dôležitú úlohu v príbehu. Všetci sa obávali, že Captain Marvel, ktorá bola zahrnutá do sveta MCU, zatieni ostatných hrdinov. Môžem len povedať, že v tomto boji nie je dôležité, aký ste silný, ale aký dobrý ste. Táto myšlienka sa dostáva do popredia vo všetkých oblastiach. Dáva správne a tradičné posolstvo o tom, že dôležité je byť hrdina a rodina. Možno to nie je najlepší film celého 21 kúskového filmového puzzle, sem-tam by sa určite našla pasáž, ktorú by som pozmenil, niktoré možno vystrihol a niektorým možno venoval viac času, či vymyslel trošku odlišný feeling. Napriek tomu je to najepickejší a najveľkolepejší megafilm, ktorý sa tučnými písmenami vpíše do dejín filmu. Má to všetko, čo sa od neho očakávalo - napätie, zvraty, úžasné herecké výkony, skvelé dialógy, emócie a veľmi dobre zvládnuté efekty. Tie sú samostatnou kapitolou celého filmu, takže tu naozaj - klobúk dole. 3D podľa môjho názoru ale zbytočné. 95%. (08.05.2019)

Cítím k tomu podobný respekt jako k fotografii černé díry - stačí si jen představit tu obrovskou snahu a preciznost, co do toho šly. Když se Avengers před bitkou srotí, naprosto jsem chápal, že pro diváka s emocionální účastí v téhle sérii musí jít o jeden z životních zážitků. Kdo chce, aby mu tento film něco dal, tak mu to pravděpodobně dá - a jsem vlastně udivený, že jakkoliv emocionální účast sám necítím, nenudil jsem se s výjimkou poslední třetiny ani okamžik a obecně to uteklo hodně rychle. (24.04.2019)

Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce. (24.04.2019)