Jak nezískat Pulitzera

Malý, nenápadný film přibližující dusnou atmosféru několika květnových dní roku 1998 v redakci snobského časopisu The New Republic, který se pyšní tím, že ho čtou důležití lidé, včetně samotné hlavy státu. Přesto se v magazínu dopustí fatální chyby, když otisknou sérii článků od Stephena Glasse - na první pohled roztomilého losera, který se neustále podceňuje (jeho věčné "Are you mad at me?" leze očividně všem krkem) a v redakci se těší nebývalé popularitě, neboť si pamatuje, kdo kdy slaví narozeniny a kdo nerad zteplalou kolu. Za brýlemi a imagí šedé myšky se však skrývá prohnaný lhář, který si své články vycucává z prstu - zda tak činí kvůli kariéře, nebo jde jenom o snahu získat respekt rodičů, pro které povolání novinářské není dost prestižní, toť otázka. Na Christensenově výkonu nevidím nic tragického, naopak. Je to on, díky komu nakonec Glasse nezavrhnete, spíš vám ho bude líto, i když víte, že lhát se nemá. Peter Sarsgaard Haydenovi zdatně sekunduje a navíc mu to sekne i v outfitu z devadesátek;-) Shattered Glass si užijete, i když vám novinařina nic neříká. Je to totiž jedinečná sonda do duše lháře, díky níž si uvědomíte, že někteří z nás dokážou bezostyšně lhát přímo do očí, aniž by se začervenali. Naštěstí se tu však potvrzuje i stará pravda, totiž že lež má krátké nohy. Ale, sakriš, když já si tak přála, aby Stephenovi křivdili...:-) (27.10.2008)

"That's a hell of a story..." Mladý a ambiciózny človek spraví pre svoju kariéru takmer všetko. Týmto mottom sa riadil aj Stephen Glass, no žiaľ zabudol na to, že klamstvá do profesionálnej žurnalistiky nepatria a ľudia musia za svoje chyby platiť. Aspoň by teda mali. Taktiež musím vyzdvihnúť herecký súboj medzi "dobrým a zlým novinárom", ktorý som úplne hltal. Hayden, so svojou pečiatkou priemerného herca, podáva slušný výkon a my všetci (teda aspoň ja) mu to žerieme... (24.08.2009)

Film s Haydenem Christensenem v hlavní roli asi nemůže být dobrý už čistě z principu. I jinak je výsledek bohužel poměrně povrchní a laciný, až moc idealizuje a jindy přehání a démonizuje. Může vůbec fungovat deziluze u někoho tak naivního, že byste ho nejradši profackovali? Je zajímavé, že Billy Ray má na kontě pár zajímavých scénářů, třeba aktuálního Greengrassova Kapitána Phillipse, ale scénář a režie Shattered Glass svojí rutinností a standardností nemají čím vytrhnout. (16.12.2013)

Drama ze zákulisí žurnalistiky, které se ale postupně vyvine tak, že řeší problém obecnější. Těžko o tomto něco bližšího napsat, aniž bych vyzradil vývoj děje. Je to zajímavý vhled do pozadí žurnalistiky a lidské psychiky. A pokud by to nevycházelo ze skutečné události, asi bych označil scénář za málo uvěřitelný. Celkem hezké drama komornějšího střihu. Je to spíše "malý film", který není nijak zvlášť výjimečný, natočený celkem úsporně, ale funguje to a bylo to 100 minut dobře strávených. (28.11.2011)

Scénář vlastně jen oprašuje skutečný skandál, který před pár lety rozvířil stojaté vody americké žurnalistiky. Zvídavého redaktora internetového deníku tehdy napadlo jít ve šlépějších úspěšného novináře z prestižního časopisu, který si udělal jméno sérií vtipných a čtivých článků z atraktivního prostředí, a vytěžit z jeho odhalení další materiál. Ke svému překvapení zjistil, že si kolega z branže podle všeho kauzu tak říkajíc "vycucal z prstu". Následující pátrání odhalilo manipulace s fakty a zjevné lži v desítkách dalších případů a otřásl důvěrou v celou novinářskou obec. Snímek nicméně není analytickou sondou do stávajících poměrů v americké žurnalistice a nezamýšlí se ani obecně nad otázkou novinářské etiky. Snaží se jednoduše maximálně vytěžit konkrétní kauzu a natočit příběh o ambiciózním lháři a manipulátorovi, který za fasádou veselého sympaťáka skrývá patologické rysy svého charakteru. Vznikl slušný ale nikoliv výjimečný televizní film o tom, že je fajn důvěřovat, ale čas od času je taky třeba prověřovat. Celkový dojem: 65 %. (21.11.2013)