Princ slunce

Kdesi v hloubi tibetského kláštera, obklopeného tisícem modlících se mnichů, dospěje reinkarnovaný buddha k tomu, že je nejvyšší čas zemřít a tak se také stane. Těsně předtím řekne Khenlunovi (Lam Ching-Ying), že se převtělí do toho a toho novorozeněte a ve chvíli kdy vydechne naposled, se objeví konkrenční frakce mocichtivých mnichů v čele s Khentsem (jako vždy úchylný Shun Lau) a ukradne kamennou kuličku, kterou starý buddha opatroval jako oko v hlavě. Ta je taky jediným artefaktem, jež může zničit sílu nového buddhy. Khentse by se tak stal největší silou vesmíru a nastaly by temné věky. A to přece nemůže Khenlun dopustit... Naneštěstí pro něj, po cestě na nádraží (i pronásledování mnichové zdrhají výhradně do Hong Kongu), která proběhne pět let po událostech v chrámu (scenárista si s návazností starosti nedělá, ale střih je proveden především proto, že postava nového buddhy může být pětiletým dotěrným frackem, tj. postavičkou kterou si zamiluje většina publika ;), je zabit čtveřicí lámů ve službách Khentseho. Malý buddha se však stihnul naučit tajemství neviditelnosti a tak zabijákům uprchne a ve vlaku se cestou do Hong Kongu spřátelí s potrhlým emigrantem (Conan Lee). Tomu slíbil jeho kamarád Fu bezstarostný příchod do Hong Kongu, jenže při vyskakování z vlaku se všechno trochu pokazí a mladík zůstává v Hong Kongu sám, s dítětem o jehož schopnostech nemá nejmenší tušení... Prince of the Sun je komedie, která vám zanechá potutelný úsměv na rtech. Přes veškeré žónglování s žánry, při kterých duchovní otec projektu Wellson Chin stihne navodit takřka indianajonesovské reálie a zaexperimentuje s triky, za které by se dnes styděla i česká škola loutkového divadla, zůstává těžištěm filmu především situační komika. Naše dvojice totiž brzy po přistání v Hong Kongu vyhledá Fuovu sestru, sadistickou učitelku a notorickou hráčku karet May (Sheila Chan), která jim nedobrovolně poskytne přístřeší (protože ji právě honí banda věřitelů, kterým dluží peníze prohrané v kartách). Nedá se říct, že by se May a mladík z Číny do sebe zamilovali, ale jiskří to mezi nimi pěkně, což se projevuje především mlácením basseballovou pálkou do hlavy, bodáním nůžek do předloktí a prohazováním okny (v druhém patře). Jestli si takhle Wellson Chin představuje romantickou příměs to tedy nevím, ale jako situační komedie fungují tyto okamžiky dokonale. Přidejme k tomu ještě dávku střízlivých triků, ve chvíli, kdy navštíví buddhu Khenlun (pomocí televize nebo vnitřního hlasu. To hongkongští duchové umějí) a učí ho novým schopnostem (telekineze, čtení myšlenek). Bránice si odpočine jen při bojových scénách, protože buddhu samozřejmě stále hledají čtyři lámové vyslaní Khentsem a jeho jedinou ochranou je žačka Khenluna, mniška Bencheuk (Cynthia Rothrock) - jakmile se začne bojovat, doslova přestává veškerá legrace... Choreografii zařídil Yuen Tak a i když občas postrádá dynamiku (úvodní souboj v chrámu), je podivné že se chová doslova macešsky k hongkongským hercům. Všechnu smetanu a nejlepší kombinace tu "vyžerou" Cynthia a Jeffrey Falcon (čímž alespoň částečně ospravedlní to, že v kostýmech tibetských mnichů nepůsobí dvakrát přesvědčivě), ten od koho bych čekal nejvíc - Conan Lee - trochu zatrikuje až v akčním finále, kdy mu Lam Ching-Ying propůjčí své speciální schopnosti. Soubojů je jinak docela dost, ale jsou velice krátké (hlavně ten nejpovedenější - bitka v parku). Jisté naděje sice můžete vložit do finálního střetu dobra a zla, ale tam už Yuen Tak vyčerpal všechny své nápady a v samotném závěru raději předal žezlo vizuálním trikům (které jsou opravdu, ale opravdu už hodně z módy). Snímek má zcela jistě celou řadu mínusů. Vyjma hlavních hrdinů všechny postavy přehrávají ostošest (malému buddhovi to prominu, protože pětiletý kluk prostě nemůže podat oscarový výkon) a příběh se marně snaží mystickým závojem zakrýt fakt, že scenárista skládal scény především kvůli potřebám trikařů a choreografů. Co však tuhle komedii drží nad vodou je solidní úroveň akční choreografie (je to opět jeden z mála filmů, ve kterých Cynthia předvádí pár zajímavých cviků) a především brilantně napsané gagy Conana Leeho a Sheily Chan. Kdykoliv se ti dva objeví na scéně, je o zábavu postaráno a Conanovi nakonec odpustíte i tu neakční polohu, protože jako komik je snad ještě lepší. Pokud máte šanci sehnat si film s originálním dabingem od Intersonicu, neváhejte dlouho. S takovým překladem a výběrem hlasů, se snímek stává nezapomenutelným zážitkem, především pokud je sledován ve větších skupinkách. Výsledné hodnocení nemůže být nijak objektivní, protože se mi stále vracejí ty chvíle hurónského smíchu, které jsem zažíval, nehledě na to, že už samotným vyzněním dabingu jsou některé scény vtipnější než v originále. 50% (20.04.2017) (menej) (viac)