Svět podle Lelanda

Zdánlivě nesmyslnou a nevysvětlitelnou vraždou to pro mě zůstává pořád. Strašně mě nebavily ty stejné tváře celý film, bez změny nálady a jméno "Perla" (to je i v originále? Pokud ano, děs). Přiznávám, že to má alespoň slušnou vedlejší linii a dobrý scénář. Tak jako tak, Svět podle Lelanda zůstane bohužel jen dalším dramatem z mnoha. (01.06.2011)

Leland je sympatický, ale divný. A ano, je to vrah. Moc se mi líbil způsob vyprávění, postupné zaplňování mezer je působivé. Divák postupně poznává Lelandův pohled na svět a více chápe, proč udělal to, co udělal. Ale vlastně se nakonec stejně nezjistí, proč lidi vraždí. Zkrátka působivé drama se skvělým Ryanem Goslingem. (27.08.2012)

Řekněme, že vidíme nějaké děti, jak hrají baseball. Všechno co vidím já, je to dítě, které nemůže hrát, protože říká uhozené vtipy a nikomu nepřipadají směšné. Nebo při pohledu na líbající se dívku a chlapce, vidím jen to, že jednoho dne z nich bude starý smutný pár, který se vzájemně podvádí a nemůžou se na sebe podívat. A já to cítím. Cítím všechen jejich smutek. Cítím to pravděpodobně hůř, než ten starý pár nebo divný kluk. Svět podle jednoho kluka, který všechno vidí až moc černě a depresivně a "naděje" mu nic neříká. To je vlastně odpověď na všechny otázky, kdo čekal údernější konec (jako já), nedočká se. Film si hraje na daleko víc, než čím ve skutečnosti je. Přes všechny filosofické otázky, hluboké dialogy a zajímavé myšlenky je to vlastně neskutečně jednoduché. Netřeba tedy v ději všem hledat složitosti. A přesto vám Leland se svým apatickým výrazem a deprimujícím pohledem na svět ten mozek zaměstná. Jedinečnou atmosférou mi to silně připomínalo třeba Americkou krásu, Virgin Suicides nebo K-Pax. Mám dojem, že v dnešní době už takové filmy nevznikají, což je strašná škoda. (04.03.2015)

Svět podle Lelanda jsem si koupila kvůli Kevinu Spaceymu, jehož filmy typu Svět podle Prota nebo Život Davida Galea mám hodně ráda. Šok číslo jedna: Kevin Spacey v tom vlastně vůbec nehraje a pokud se na obrazovce objeví dohromady na pět minut, možná přeháním. Šok číslo dva: Svět podle Lelanda se sice tváří jako mix obou předchozích filmů a možná ještě Americké krásy, to tolik důležité kouzlo všech předchozích snímků mu ale chybí. Děj plný filosofických úvah, které scénárista radši nechá postavy dvakrát slovo od slova zopakovat (abychom si je my, blbci, zapamatovali), už někde v první třetině jednoduše ztrácí ten tolik důležitý drajv. Leland stále dokola opakuje několik bezvýznamných příhod svého života a já chvíli sedím a pozoruju ho, pak si začnu kreslit a v závěru ještě surfovat po internetu... Že by se mi to stávat u filmu nemělo? Souhlasím. Na druhou stranu nutno dodat, že závěr je moc hezký. Přesně takový, jaký byste čekali od filmu, který vám nějakou dobu má uvíznout v hlavě. Je jenom škoda, že si scénárista trochu víc nepohrál s dějem. Nápad ani výborné herecké obsazení totiž tomuhle filmu rozhodně nechybělo. (26.06.2008)

Já jsem prostě ty věčné žvásty o životních cestách, osudech, chybách, otázkách a dalších hovnech prostě nebaštil. Pokud by je film dávkoval v alespoň částečně stravitelné formě, mohla by být řeč o lepším hodnocení. Takhle nám rejža naservíroval jen do prdele volající NUDU, která totálně pohřbívá snahu získat si divákovu pozornost a pochopit motiv hlavní postavy. Poselství filmu jsem pochopil následovně. Školák, jenž bezostyšně několikrát zapíchne kudlu do hrudníku souseda/kamaráda, který je navíc postižený, je vlastně taky jen člověk ba vlastně skoro obětí svého vlastního trestného činu a tím pádem se zas tak nic hrozného nestalo, protože vězeňský učitel si v něm našel zalíbení a má nezlomnou touhu napsat o svém oblíbeném delikventovi knihu. Tím jsem shrnul dějství i myšlenku této ujeté zhovadilosti, která se snaží být ultra hlubokým dílem, čímž vskutku není. Ale kripl jsem já, neboť to vypadá, že tento "film" někomu změnil život... (13.09.2020)