Cesta na východ

Celou dobu jsem byla přesvědčena, že mě Griffith nedokáže přesvědčit. Už jsem totiž viděla pár jeho filmů a moc mě nenadchly, proto se mi ani do Way Down East moc nechtělo. Zvlášť, když jsem viděla tu délku dvě a půl hodiny. Bála jsem se, že se zase budu nudit... Ale naštěstí se tak nestalo. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do postav vcítila a s filmem se sžila, film se nerozjel hned na začátku, ale třeba poslední půlhodina svým napětím všechno vynahrazuje a vylepšuje hodnocení tohoto filmu z mé strany. Takže nakonec musím Griffithe docela pochválit a uznat, že tohle je pro mě jeho nejlepší film. (15.06.2013)

Bylo mi ctí zhlédnout režisérskou prodlouženou verzi. Jsem ohromen Griffithovým zpracováním sondy do divákovy duše s citem pro budování silného příběhu, rytmem vyprávění, stříhacími sekvencemi a špičkovými hereckými výkony. Měl jsem obrovskou chuť plivnout na monitor ve chvíli, kdy se na něm zobrazoval namyšlený svůdník Sanderson, kterého Lowell Sherman zahrál dokonale. [8,5/10] (D. W. Griffith) (Němý čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: Anthony Paul Kelly, Joseph R. Grismer, D. W. Griffith podle stejnojmenné divadelní hry Josepha R. Grismera a Williama A. Bradyho a hry Annie Laurie Lottie Blair Parkerové /// Kamera: G. W. Bitzer, Hendrik Sartov) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (22.12.2011)

Škoda, že jsem neviděla 100 minutovou, nýbrž o celých 50 min delší verzi. Cesta na východ se mi tak rozplizla do nekonečné celodenní nudy, u které jsem nedokázala vydržet delší dobu v kuse. Nejzajímavější (hlavní) dějová linie je neustále retardována výstupy vedlejších, rádoby komických postav, jejichž pitvoření mi neuvěřitelně lezlo na nervy. Za pozornost tak stojí především, zde již několikrát zmiňovaná, scéna s ledovými krami. Abych ale jen nekritizovala, snově půvabný obličej Lillian je zde obzvláště fotogenický a potěšil mě i převážně civilní výkon mužného Richarda Barthelmesse! (26.12.2009)

Závěrečná scéna nepostrádá výborné načasování a gradaci, nicméně mnoha částem by prospěla přísnější ruka střihačova. Neříkám, že se to vleče jak smrad, ale mnohdy je divák téměř až násilně nucen sledovat rozvleklé scény, které na zápletku mají pramalý vliv. Z tohoto důvodu bych doporučil spíš verzi kratší a ne režisérskou, kterou jsem si užíval dvě a půl hodiny. (23.09.2014)

Krása němého filmu je v tom, že už tak trochu z toho, jak se herci tváří, poznáte, jestli je to šmejd nebo ne. To je trochu škoda, protože je to do jisté míry omezující. Právě v tomhle snímku D. W. Griffithe je to hned na začátku patrné a je to skoro škoda. Kdyby se Sanderson od začátku netvářil jako šmejd, možná to bude ještě silnější než v tomto případě. Docela mi ještě vadí, jak se Griffith pitvá ve víře. Právě v "Cesta na východ" se tak neustále a rádoby nenuceně dostává do popředí. Ano, Griffith byl očividně věřící, ale to neznamená, že by mi v tomhle směru jeho názory neměli vadit. Holt moje povaha. Nevěřím v boha, tak to prostě je a jeho protěžování jako spasitele mě irituje. Vrcholem snímku je samozřejmě jeho závěr, kde se střídají exteriérové záběry s interiérovými v mrazivém tempu. Film zde skutečně graduje v tom plném slova smyslu a Griffith dokazuje, že pro dramatické scény není potřeba moderní techniky, ale pouze umu, kterého měl na rozdávání. (24.01.2014)