Joy

Zpočátku mi to přišlo tak divné, až jsem uvažoval, že se zvednu z kina. Když ale na scénu vstoupil můj velký oblíbenec Robert De Niro (jeho postava je zde však bohužel spíše jen do počtu, jak se později ukáže), rozhodl jsem se zůstat, a dobře jsem udělal - je to pěkný film, který stojí za vidění. A to především díky herecké přítomnosti Jennifer Lawrence, kterou jsem až dosud neznal a která je pro mě velmi příjemným objevem. Titulní postava v jejím podání je velká sympaťačka a člověk jí drží palce, i když závěr filmu je samozřejmě předvídatelný až hrůza. To už je úděl podobných životopisných fimů, a asi proto je nemám moc rád, protože neumí moc překvapit. V případě ženy, která byla předobrazem filmové hrdinky, se sice v mém případě o nějaké obeznámenosti mluvit nedá - v životě jsem samozřejmě o žádné vynálezkyni lepšího mopu neslyšel, na druhou stranu je logické, že musela uspět, jinak by o ní asi těžko někdo točil film (film Joy je volným ztvárněním života a vzestupu vynálezkyně a hvězdy home shoppingu Joy Mangano, která se v 90. letech stala novým typem televizní hvězdy a podnikatelskou magnátkou s řadou výrobků a vylepšováků pro domácnost včetně slavného samoždímacího „Zázračného mopu“, který dovedl matku samoživitelku z Long Islandu k vytvoření obchodního impéria). A tak když jsem si v kině uvědomil - protože zpočátku se ten film tvářil jako všechno možné - že Joy je jen další variací příběhu o americkém snu, jakých už člověk viděl spousty, přimělo mě to nakonec držet se s hodnocením jen na 3 hvězdách - a to i kvůli divnému úvodu, který mě dost otrávil, a podle mě zbytečně natažené stopáži, která by se dala jistě zkrátit. ZAJÍMAVOSTI: 1) David O. Russell považuje za filmového předchůdce tohoto filmu Scorseseho snímek Alice tu už nebydlí. 2) K vytvoření podobného dojmu jako u černobílých filmů použil kameraman monochromatickou paletu, která se s Joyinými ambicemi rozšiřovala. 3) Zajímavým okamžikem v ději filmu je vzestup teleshoppingu, který je předzvěstí našeho technicky orientovaného světa. 4) Režisér při natáčení spolupracoval se samotnou Joy Mangano, která je předobrazem filmové hrdinky. 5) Postava ředitele QVC Neila Walkera (Bradley Cooper) je smyšlená a složená z několika různých lidí v QVC, kteří s Joy pracovali. 6) Postava Joy ve filmu vystřídá 45 kostýmů, které pomáhají vyjádřit její přerod z mladé vstřícné dívky k tvrdé obchodnici a hlavě rodiny. (04.01.2016)

"Teď bych rozhodně nepospíchala do práce, kdybych tenkrát měla patent nebo právníka." Tak to by záleželo na kvalitě právníka. Nechci se nějak moc vytahovat, ale já nepodnikám. A to zejména proto, že moje lokty jsou pro tuto činnost příliš tupé. Nicméně, kdybych bydlel v zahypotékovaném domě se svými prarodiči, rodiči, exmanželkami, dětmi a pradětmi, tak bych asi taky něco vymyslel, vyrobil, prodal a zbohatl. A určitě by mě to bavilo víc, než poletování Joy na mopu, při kterém ji štvala rodina, právníci i "spřátelení" výrobci. Jsem však člověk přející, takže jí tu vybojovanou slávu i prachy přeju, ale za tu depresivní nudu hvězdami hýřit nehodlám. (04.10.2016)

Ne, že bych Davida O. Russella nějak uznával, ale za poslední roky jsem viděl všechny jeho filmy s touto trojicí a je to celkem jistota. Bradley Cooper se sice příliš na place neohřál, ale i tak se jedná o dobrou spolupráci několika vycházejících hvězd a opět originální příběh o lakonické vynálezkyni, se kterou se může zžít každá odvážná žena. Čekal jsem něco horšího, ale za závěr tu čtvrtou hvězdu přidám...70% (22.05.2016)

Trnitá cesta mopu do amerických domácností. Přiznám se, ža tahle synopse mi přišla tak fádní a nezajímavá, že mě to předem nelákalo ke shlédnutí. Od začátku filmu to bylo "celkem zajímavé, ale ničím zvláštní", někdy celkem bizarní, kdy se postavy chovají divně (klasický to neduh Russellových filmů), ale od setkání Joy s postavou Bradleho Coopera v polovině filmu jsem byl pevně zaháčkován až k výslednému dojmu "výborné". Samotná scéna představení mopu její stvořitelkou v TV reklamě byla pětihvězdičková, stejně jako bylo ponoření se do role ze strany Jennifer, která to tam emocionálně hrnula jak sněhový pluh. A propós zima byl dobrý tah, poletující vločky tomu vyprávění dodávaly přitažlivou atmosféru, společně s hudbou, kterou Russell vždycky uměl ve filmu správně použít. (27.12.2016)

V průběhu filmu jsem si uvědomil, že jsme ten mop doma měli taky. Po shlédnutí filmu jsme pak jeli ke známým, kde jsem zjistil, že mají úplně stejný mop. Předtím bych si toho vlastně ani nevšiml. Tímto tedy filmu děkuji za to, že mi odvyprávěl příběh věci, u které bych si jinak horko těžko uvědomil, jak se dostala na svět a přitom samotná tvůrkyně s ní měla tolik trápení, že kde kdo z nás by se z těch sraček už nikdy nevyhrabal. Joy to ale zvládla a proto o ní vznikl tento film, který mě ze začátku hrozně uspával. Jakmile ale Joy byla už v tak velkých sračkách, že v teleshoppingu začala prodávat sama sebe (nejlepší scéna filmu, mimochodem), začal celej film bejt docela zajímavej. Škoda ale Jennifer Lawrence, kterou mám jinak docela rád. A přitom vlastně nevím ani proč. Její herectví je hrozně bez emocí a je z něj cítit dost arogance. Přitom to ani nemusí být pravda. Ve výsledku jsem jí celou tu dobu roli Joy tak nějak trpěl, ale závěrem mě totálně uzemnila. Škoda. U životopisných filmů je potřeba soucitu u diváků. A ten mi tady po odvyprávění tohoto příběhu trošku chyběl. (03.01.2016)