Krutý a výjimečný

Stane sa občas, že sa mi v kapse nožík otvára kvôli nejakému kreténovi. Žiaľ (ešteže tak) ten nožík sa neotvorí, bo by som mohol mať problémy so zákonom, alebo by som mohol dostať po držke. Kvôli týmto bezmocným momentom musím na chvíľku odbehnúť do svojho imaginárneho sveta, v ktorom sú moje obete mučené vykrúcaním bradaviek, uší, nosa a penisu predovšetkým. Potom sa ich pýtam, či im mám odrezať nohu, alebo haxňu. Varlatá im tuningujem vo zveráku, kotlety im prehadzujem z jedného ucha na druhé....tieto predstavy ma veľmi uspokojujú, a hneď mi po nich naskočí úsmev sladký ako med. Také peklíčko by sa pridalo aj v reáli, ale predsa len dlho mučiť týchto baranov by po čase omrzelo... ale také psychické mučeníčko, to je zas iná šálka kávy! Pekne krásne každý deň... až by si obeť priznala svoju vinu : "Tak mi treba, zaslúžim si to, nemal som "ho" štvať! =( " Cítite to? Tu úľavu? Cítite ten krásny pocit zadosťučinenia? Pre mňa je to zaujímavá téma, takže film som celkom pekne strávil. (03.04.2015)

Zpočátku to vypadá jen na takový škodolibý a mstivý filmík od nějakého nasraného bezvěrce, který chce světu ukázat jaké je ten pámbu sadistické a nespravedlivé hovado. Ale časem je všechno trochu jinak, a pak ještě jinak a... a nakonec to skončí tak nechutně nasládlým hepáčem, že bych z něho zvracel, kdyby mi nebylo líto vyblít tak dobrou večeři. Ale každopádně takhle zajímavá zápletka se v kanadských béčkách určitě nevyskytuje často, takže bez váhání čtyři. Jen si neodpustím krátkou filosofickou úvahu: Kdyby člověk přijal nějaký posmrtný trest s radostí a s uspokojením, protože uzná že si ho zasluhuje a potrestaný si být vlastně přeje, tak už by to potom nebyl žádný trest a jeho pokračování by nemělo smysl, protože člověku by se ono trestání vlastně líbilo a tím by se z trestání vlastně stala slast. Tak to ne vážení, zákon karmy se takhle snadno ojebat nedá! (12.05.2015)

Nejlepší je se vykašlat na čtení jakékoliv synopse a pustit si to. Bez jakýchkoliv informací o ději. Ale jak pak mám napsat komentář, že jo, ehm.. Snový, temný příběh o vině, trestu, očistci duše, který je v první řadě výtečně natočený a za tu hodinu a půl jsem se nenudil ani na vteřinu. A jak nad tím přemýšlím, tak mě napadají samé superlativy, je to prostě skvělej film, jeden z mála, který je zároveň bez problémů divácky nenáročný, ale stejně tak má jasnou myšlenkovou vizi (a i když označení žánru "Psychologický" zrovna nemusím, tady to sedne jako Kraken na čajovou párty u Cuthullu). (17.09.2017)

Tohle po dlouhou dobu bezemoční intelektuální cvičení mě nakonec dostalo. Konec byl famózní. 1) Povídku napsal a zrežíroval 46letý Sabahudin Merlin Dervisevic. 40letý David Richmond-Peck (hlavní postava Edgar) přibral kvůli roli 15 kg. 23letý Richard Harmon (vrah svých rodičů William) je tu méně sexy, než obvykle. A nesmím zapomenout na příjemnou hudbu. 2) Spoiler. Peklo podle Dervisevice je zhmotněné vlastní svědomí, které nedá člověku pokoje, dokud se se svým činem neidentifikuje a nepřijme vlastní vinu. Hlavní postava příběhu jde však dál, snaží se svou vinu i odčinit. Za odměnu se jí pak dostane vnitřního klidu. Reakce dalšího člena terapeutické skupiny, opilce Juliena, na to, co William učinil, ukazuje, že Julien dosud připraven není. Přeji divákům, aby morální poselství tohoto zajímavého snímku pochopili a byli schopni nést důsledky svého jednání. (21.12.2014)

Na takový výsledek inspirace svým nejznámějším románem by byl Fjodor Michajlovič nepochybně hrdý. Novátorské, hloubavé pojetí rozpitvává následky zločinu. Geneze vztahu k vlastním činům je výborně načrtnuta i díky Dervisevicově mimořádné schopnosti zkratky, u níž by zřejmě uznale pokýval hlavou i Hitchcock. (09.03.2023)