Nebezpečný svět Rajka Dolečka

Živorodý dědek... který miluje moc a pozornost... " Musíme naučit děti kdo je jejich nepřítel"... Tahle věta k pochopení charakteru docenta vdolečka bohatě stačí... emoční primitiv se nikdy nezdržuje hledáním skutečné pravdy a nikdy nemá dost odvahy na to mít pochyby o tom co opravdu ví... Dokument po mě stekl... (13.08.2021)

Rajko Doleček je pro mne především předrevoluční ikona zdravého životního stylu a vynikající endokrinolog. To je tady lehce upozaděno a autorka ukazuje pana profesora hlavně jako obhájce a osobního přítele válečných zločinců Ratko Mladiće a Radovana Karadžice. Snaží se o konfrontaci, ale po většinu času je pouze korektním pozorovatelem. Co jí také zbývá, když ve chvíli blížícího se možného střetu nasadí Rajko Doleček svůj šarmantní úsměv a sebestředně konfliktu zamezí. Je to trochu hra na kočku a na myš s nerozhodným výsledkem, ale velmi zábavná. A jak v dokumentu říká sám pan profesor: "Když je zábava, tak i hajzl může shořet!" (16.02.2017)

Dokument o nepochopení. Mezi režisérkou a jejím objektem, stejně jako o tom, že skoro nikdo neví, co se doopravdy v 90. letech dělo v rozpadající se Jugoslávii. Možná je Doleček ďáblovým advokátem válečného zločince, možná ne, o tom ať se rozhodne divák sám. Každopádně mi (stejně jako režisérce) připadá spousta jeho vášnivých promluv ve vzájemném rozporu, asi holt nerozumím levicovým intelektuálům. V neposlední řadě je dobré vidět, jak se stravuje respektovaný dietolog. Veršů mohlo být i méně. (15.02.2017)

Zdá se, že na dokumentaristice FAMU se rodí nové dogma "naivní" režisérky. Takto nastavené zrcadlo dnes stačí a osobnosti všech vyvolených národů a státostran se pravidelně nachytat nechají a do smradlavého bahna svých osobnostních rysů se gravitačně zhroutí samy. Funguje to stejně jako u Kancléř na hradě, Hájek v podhradí (takhle si název pamatuju já) nebo u Stát Knížák. Zde je zdůrazněna posvátná rétorika ve službě obéznímu Ratkovi, kterou v defenzivní nouzi nejvyšší doplňuje zbabělá psychologizace názorového odpůrce z kvaziexpertní pozice. Lehce mrazivá sonda i do enkláv dnešního jihoslovanského národovectví, návod ke gerontologickému sebezpytu pro všechny z nás po čtyřicátém roku věku, memento dnešní publikační nadprodukce. Subjektivita tvůrce je střídmě naznačena, scénáristická příprava slouží výsledku. "Voni se bojej, protože vědí, že člověk zná pravdu." (23.10.2016)

Myslím, že režisérka se malinko tlačí do role naivní čisté duše, aby byla Dolečkovi protikladem jakoby z principu a nemusela pro to příliš víc dělat než vedle něj být a nechápat ho. Ale v podstatě to jako plán (pokud to byl plán) vyšlo a ten film i díky tomu víc než do značné míry funguje. A asi nebyl způsob, jak by fungoval jinak. (25.08.2016)