Mallory

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

Za prvé obdivuji, že si někdo takhle nechá nahlížet do života. Ale v tomto případě se odměna dostavila - silně pochybuji, že kdyby ji Helena Třeštíková nenatáčela, že by Mallory dostala byt a mohla být se svým synem; daleko spíš by byla dál na ulici (max. na ubytovně) a syn v ústavu. Čímž vůbec nechci tvrdit, že ji to štáb aktivně nějak zařídil, ale on už sám fakt jakéhokoliv natáčení pro televizi a hrozba zveřejnění funguje jako účinné beranidlo. Rozhodně je ale Mallory obdivuhodná - hlavně že se dokázala nevrátit k fetu, ačkoli jí "čistý" život zrovna moc světlých stránek neukazoval. Za třetí doufám, že tu sociální pracovnici nakonec dělat bude - a jak tu někdo už napsal - nahradí některou z těch krav, které potkávala na úřadech. Za čtvrté šlapalo jako hodinky kouzlo nechtěného v případě těch jejích chlápků a jejich proměn v čase - prostě, že s chlastem je to pořád ta stejná písnička. Za páté gratuluji Jiřímu Bartoškovi k tak skvěle investovaným dvou tisícovkám - na tom mostě ho určitě ani nenapadlo, že to z něj za pár let udělá takovýho frajera. Což nijak neironizuji, bylo to od něj fajn. (28.01.2016)

Další z řady časosběrných dokumentů rutinérky Heleny Třeštíkové, tentokráte jako bonus s ušpiněným happy endem, funguje přesně tak jak má podobný formát fungovat. Vývojem prochází hlavní představitelka stejně tak jako náš pohled na ni. U mne například od nezájmu, přes pohrdání, soucítění, opět pohrdání, opět soucítění až k závěrečnému smíření. A takto má být, emoce, vcítění, tvoření si názoru. Možná bych se osobně více zaměřil na syna, rodiče nebo osobnosti střídajících se partnerů, aby nešlo o úplnou one-woman show, ale to je nakonec věc paní režisérky. PS: Měli jste pravdu pánové Šípe s Uhlířem. Jirka Bartoška je fakt "řízek". (26.01.2018)

Viděla jsem o Mallory i první díl, kdy se jí narodil syn a ona skončila s heroinem. Líbil se mi. Toto "pokračování" je také velmi dobré a přináší spoustu nových momentů. Setkání s Jiřím Bartoškou, několik dalších nevydařených vztahů, neustálý boj o možnost bydlet, arogance úředníků, problémy se zaměstnáním. Obdivovala jsem Mallory, že se i přes mnoho dalších facek od života k drogám nevrátila. Jak sama v dokumentu říká: Bez drog jsem nahá a cítím se jako v pasti. Snad studium dokončila a věnuje se nové, perspektivní profesi. Dokument hodnotím jako velmi dobrý. (23.01.2016)

Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová. (23.07.2015)