Zkáza krásou

Překvapivě nezáživný dokument. O životě Lídy Baarové se tu divák nedozví nic nového a upřímně řečeno celkovému obrazu příliš neprospívá ani sama Baarová, která by si coby vypitá troska čas od času zasloužila otitulkovat, protože jí nebylo příliš rozumět. Vše zajímavé tak obstarávají dobové záběry, které de facto nemají s Baarovou nic společného a pár ukázek z jejích zahraničních filmů. Každopádně tenhle projekt mi i tak přijde absolutně zbytečný a vlastně se jen veze na mediálním zájmu o Renčův film. 30% (05.04.2016)

Třeštíková natočila dokument tak, že se setkala s již opuštěnou a zahořklou Bárovou, zapla kameru a nechala ji mluvit. Je jasné, že se tedy dočkáme pouze jejího vyprávění, přičemž je vidět, že o něčem chtěla mluvit, o něčem ne a dokument se natáčel podle jejich podmínek. Různé divákovy případné otázky zůstanou nezodpovězeny, dokument nejde moc do hloubky a zuby nehty se vybírá kontroverzi. Přesto ten pohled na zlomenou opuštěnou stařenu kterou kdysi miloval celý svět nemůže nevzbudit jisté dojetí a určitě je její vyprávění v něčem přínosné a místy jsem byl do něho velmi ponořený. Mohla si za všechno sama, ale utrpěla toho moc. Ovšem mnohem víc je mi líto její sestry Zorky, která byla podle mě o dost hezčí a hlavně byla pokorná. Bárová bohužel nebyla pokorná zřejmě nikdy... (24.06.2019)

Lídu Baarovou musí mít člověk rád, aby mohl bez předsudků sledovat tento dokument o jejím životě. Byla to hvězda předválečného filmu a velmi krásná žena, ale nebyla to příliš talentovaná herečka. Jako člověk úplně selhala. I když žila ve svém oslnivém filmovém světě, nemohla si nevšimnout v době okupace dění kolem sebe, třeba poprav a deportací lidí do koncentračních táborů nebo vypálení Lidic. Pokud se stýkala s tak vysoce postavenými fašistickými pohlaváry, mohla svým vlivem řadě lidí pomoci. Nestalo se. V tomto dokumentu mi vadila její tvář poznamenaná věkem, raději si ji budu pamatovat jako Maskovanou milenku nebo Dívku v modrém. Co se týče historických faktů, nedivím se, že vykreslila svůj osud ze svého pohledu co nejpříznivěji a obsadila se do role ukřivděné osudem stíhané ženy. Ocenit lze vložené archivní dobové dokumenty zřejmě získané z filmových týdeníků. (20.09.2016)

Lída Baarová si vytvořila mýtus o své „lásce“ s Goebbelsem. Stvořila pohádku, kterou vyprávěla, pokud byl někdo ochoten jí naslouchat. A tenhle film to dělá. Nekriticky přejímá vymyšlený románek z červené knihovny a nechává vypravěčku dlouze se utápět v sebelítosti a až směšném vzpomínání na to, jak byla důležitá. Jo, to víš, že jo, Lído, Křišťálová noc byla taky kvůli tobě. ___ OK, vzhledem k věku Baarové v době natáčení, se dá mnohé vysvětlit a snad i do jisté míry omluvit, byla už v sebedojímacím a mírně blábolivém věku. Ale předložit tuhle uvzdychanou poému na vlastní ego divákům, to už je známka špatného vkusu a nedostatku kritického odstupu. Jakoby autoři ohromeni bývalou hvězdou nebyli schopni ji uvést – třeba střihem nebo komentářem – nohama aspoň trochu na zem. SHRNUTÍ: Já, já, já, Goebbels, fňuk, komunisti, fňuk, já, já. Já! (10.09.2022)

Nejlepší je, když dokument není jednostranný a otevírá o konkrétní osobě jak její pozitivní, tak i negativní stránky. Zároveň se ale nepřiklání k ani jednomu názoru a nechává na divákovi, aby si o Lídě Baarové udělal obrázek sám. To se paní Třeštíkové prostě povedlo. Lída Baarová byla bezesporu hodně talentovaná, ale i sobecká k okolí. Nicméně když vyprávěla o tom, jak se sešla s Goebblesem nebo s Hitlerem a ještě jim odporovala, tak to jsem byl napnutej jak špagát a poslouchal její vyprávění slovo od slova. Nechci Lídě Baarové nic zazlívat. Život neměla vůbec jednoduchý, ale z části tomu všemu šla naproti i ona sama svojí naivitou. Také si v něm, jak sama uvádí, užila i plno radosti a štěstí. Život ale není procházka růžovou zahradou a každá negativní zkušenost je od toho, aby nás posílila a naučila životem nadále procházet. K závěru dokumentu jsem tedy nebyl schopný říct, jestli tím vším prošla s čistým štítem. Spíš si myslím, že ne. (25.05.2018)