Trans-Europ-Express

Tak tohle mě bavilo. Film, jehož scénář vzniká ve vlaku a současně jej prožívá hlavní hrdina, film, který nakonec skončí tak realisticky, že to diváka nebaví. Divák je zvyklý na mazané špiony, hrdinská gesta nebo chrabrou smrt při zachraňování světa nebo alespoň cti půvabné děvy. Jak už to tak bývá, realita je prostší a jen filmaři mají tu moc přetavit a na stříbrném podnose naservírovat obyčejný příběh, upečený v jednom z mnoha scénaristických kupé a okořeněný o hrdinské činy, aby byl divák spokojen. Film balancuje na pomezi frašky a dramatu, takže nezbývá než nastoupit do tohoto vlaku. (06.07.2015)

Tento film je nejen hrou s žánry, hrou s vážností a nevážností, ale hrou se sebou samým. Konstatováním filmu ve filmu se totiž popis snímku zdaleka nevyčerpává: ano, základní osu filmové dynamiky tvoří "fikční" příběh = Trintignant a obchod s drogami, vyprávěný skupinkou filmařů ve vlaku = jakoby vypodobněná "realita", až v níž se má odehrávat onen film ve filmu, jímž je linka s Trintignantem). Ale je zde ještě třetí rovina, která především z té výchozí, zdánlivě "reálné" (protože v konvenční umělecké tvorbě vydávané za reprodukci reality) úrovně dělá něco neautonomního, protože odvozeného, nereálného, protože taktéž vymyšleného. Tou je rovina nespočtu metafikčních a zcizovacích efektů, která podrývá nejen onu základovou vrstvu "reality" (a u čehož většina filmů, odhodlaných se k takovým postupům, končí), ale nutně i rovinu "fikčního" filmu ve filmu. Díky této zcizovací rovině tak neexistuje žádné pevné místo, z něhož by mohl být hodnověrně a na bázi racionální souslednosti času a chování postav logicky vyprávěn celek příběhu. A díky tomu jsou Trintignant i skupinka filmařů zajatci libovůle autora filmu, resp. filmové fantazie jako takové. (06.01.2015)

Work in progress aneb Mysl, zaměstnávající sebe samu všeobemykající konspirací, se na detaily, nehodící se tomuto výkladu do krámu, zřejmě opravdu nedokáže, ať již po tom touží sebevíce, plně soustředit. A tak s železnou nutností bloudí Robbe-Grillet, bloudí Trintignant/Elias, bloudí divák. Ovšem je to velice příjemné bloudění - navzdory faktu, že si z něj můžu zabloudivší divák (není ostuda se ztratit, zvlášť když se labyrint hýbe) odnést toliko těžce bulvární domněnku, že si Trintignant liboval ve fantazírováni o znásilnění. Inu, kdo se bojí pomluv polykajících pověst i kariéru, nechť se nechová podezřele/neupisuje pochybným (tj. nehotovým) projektům. 80 % (13.07.2022)

Jak málo stačí k divákově radosti. Film ve filmu se smyslem pro prolínání reality a fikce, surrealismus a smell nové vlny, Trintignantův tichý antihrdina se slabostí pro znásilňování a najednou máme tu jeden z nejoriginálnějších krimithrillerů 60. a 70. let. Obraz co obraz je čirá filmová dokonalost. (02.09.2010)

V poslední době jsem viděl celou řadu filmů o malířích, věšinou francouzských. Vesměs dobré, ale byl bych rád, kdyby se dostalo, třeba jen sporadicky, i na francouzské spisovatele. Alain Robbe-Grillet by mohl být jedním z prvních. V rámci jeho filmové tvorby (scénáře a režie) by bylo zajímavé porovnat jeho scénář, který nerežíroval (Loni v Marienbadu) s ostatními scénáři, které realizoval sám. Pro mě je tu patrné (v kostce), že i bez surrealistických postupů (podle autorových slov k nim měl vždycky blízko), je možno natočit film, který je mnohem volnější, intimnější a také otevřenější. Potn.: Moje hodnocení asi i závislé na tom, že jsem Trans-Europ-Express viděl zatím jako jeho poslední film a Grilletovy postupy jsou stále průhlednější, a tím i zbavené žádoucího okamžiku překvapení. (27.02.2019)