Malevil

Po docela slibnym začátku, kdy několik osob je náhodou zrovna ve sklepě a díky tomu přežijou výbuch atomový bomby, se z filmu stane poměrně nudná záležitost, která nabídne akorát spoustu záběrů na krajinu a sem tam nějaký prázdný kecy. Asi tak prvních 30 minut vypadalo opravdu docela nadějně a atmosféra byla hodně depresivní, ale ten zbytek mě vůbec nezaujal a měl jsem spíš pocit, že se tvůrci snažili diváka unudit k smrti. Na první polovinu filmu se ještě docela dalo koukat, ale zhruba tak od tý půlky jsem se už jenom těšil, až bude konec a doufal jsem, že konec přinese třeba nějaký zajímavý rozuzlení. To jsem ovšem doufal marně, protože konec je přesně v duchu druhý poloviny, takže úplně o ničem. Jinak jsem se teda domníval, že po výbuchu atomový bomby toho, kdo přežije, začne zabijet následná radiace. Ale ve filmu všichni žijou dál a žerou ozářený potraviny a zdá se, že to nikomu nevadí... Zkuste radši třeba Threads. (10.01.2007)

Za těch třicet let co uběhlo od vzniku Malevil se styl natáčení post-apokalyptických filmů razantně změnil. Jestli k lepšímu nebo k horšímu ať si rozhodne každý podle sebe. Klidné tempo filmu (to, co zřejmě irituje většinu mladých recenzentů) mne nijak netrápí, to podle mne není anachronismus... co ale z hlediska současné kinematografie beru jako přežitek je celkový náhled (film je spíš než realistický naivní) asi jako když srovnáte Dva roky prázdnin a Pána much. Dnes film musí ždímat z diváka emoce za každou cenu, ať už je to strach, napětí, dojetí, slzy... a smích. Prvoplánovitě. Šablonovitě. U Malevil to tak není. Tak si to užijte... a nebo ne. (04.09.2010)

Skvělý román od Merleho, zmrzačený a osekaný způsobem, že bych nejraději otloukl literární předlohu režisérovi o hlavu. Odstranění postavy strýce považuji za hrdelní zločin. Vynechání osy příběhu - a to budování funkčního modelu společnosti za jiných podmínek, než za jakých vznikl stávající (viz třeba také Merleho "Protected mens") je zhovadilost, která zcela degradovala film. (04.03.2008)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na obsah a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)

Len taky znesitelny priemer, rezisersky tiez nic moc, dialogy obcas az plane plky ... asponze sa Francuzi pokusili natocit aj nieco vedeckofantasticke, s akoze jadrovou vojnou v Europe - napokon, politika detente uz bola v hajzlu a v ramci Studenej Vojny sa v 80. rokoch pritvrdilo a zacalo masivne zbrojit : 65 % (04.10.2020)