Príbeh Márie

"Ona ještě čeká na slova..." Krásný film o lidskosti a potřebě lidské blízkosti. Lze komunikovat s Marií, která je zároveň hluchá a slepá? A pokud ano, tak o čem? V čem vlastně spočívá její lidskost? A může se se svým handicapem někomu přiblížit, vytvořit s ním vztah? A jak s ní mluvit o smrti? Mnoho otázek klade tento film, ve kterém je minimum slov. Doporučuji. Zajímavé komentáře: Majkak, Pevek2, Slarque, J*E*A*N*N*E. (14.01.2015)

Kterak jedna řeholní sestra místo zahradničení zkoušela navázat vztah s hluchoslepou dívkou. Řekl bych, že to není nic snadného ani v současnosti, natož tu cestu najít sama na konci 19. století. Film stojí na soustředěných hereckých výkonech i precizní režii. Snad jen poslední záběr tlačí trochu moc na pilu, ale budiž to filmu odpuštěno. Jinak je totiž po všech stránkách výborný (90%). (13.01.2015)

Silný příběh, dobře zpracovaný. U mne byl vážným kandidátem na 5*, ale po velkém očekávání, jsem jím tak trochu zklamaná. Něco totiž tvůrci vůbec nezvládli: Tohle že bylo klášterní prostředí v závěru 19. století? Směšné! Mně to připomínalo spíš nějakou současnou charitativní organizaci, která nemá s katolickou církví nic společného! Že by se inspirovali v dnešních liberalismem prolezlých klášterech? - - - Více o skutečné Marii Heurtinové a o vzniku filmu zde: http://www.invarena.cz/?p=19051 Podle mého názoru film s podobnou tématikou http://www.csfd.cz/film/7199-divotvurkyne/prehled/ z roku 1962 vychází ze srovnání o dost lépe! (27.02.2016)

Mária nepočuje a nevidí, čiže nemá v činnosti zmysly, dovoľujúce sledovať film. Má čuch, hmat a chuť, ktoré sú nám naopak pre audiovizuálne umenie nanič. Z tohto paradoxu sa dalo niečo (všeličo) vyťažiť, ale sledujeme čisto konvenčný dojímavý film. Určite sa jedná o krásny príbeh priateľstva dvoch žien, lenže....Proste neviem, ako Máriu chápať, nedokážem sa do jej kože vcítiť a réžia sa o to nijakými formálnymi prostriedkami nesnaží. Ako Mária chápe, že sa volá Mária, respektíve ako dokáže pochopiť, že niekto sa nejako volá? Viac by ma zaujímal tento proces učenia a možno jej reakcia na niečo také, že práve zistila, že jej osobnosť má pomenovanie. Takýchto momentov je vo filme viacero, už len spomeniem návštevu cintorína a hladkanie kríža. Film je príliš zjednodušujúci, ale ako príbeh priateľstva, ako som spomínal, funguje. (25.12.2016)

Výtečný prostý film, cesta k hlubokému dialogu prýští ze samoty a opuštěnosti. Poté se člověk probere ze sna a může volat s Andrejem Tarkovským "já mohu mluvit". Tady se z potence vyvádí akt - slovo, a přichází jistota - ty slyšíš ač uší nemáš, ty vidíš ač očí není. Bůh ne jako postulát, ale jako první princip, který obdařuje tělem, které může komunikovat, třeba zprvu velmi omezeně. (07.06.2015)