Schmitke

Schmidtke by skvele fungoval ako pilot k mysterióznemu seriálu, kde by sa riešili aj veci, ako svojráz českého národa, konfrontácia nemeckej a českej mentality, neskôr aj milostné linky a tak podobne. Takto je to v treťom dejstve "už len" sonda do psyché päťdesiatnika a jeho krízy stredného veku. Keď už ale máme námet s pokazenou veternou elektrárňou, duchom hôr a miznutím osôb v nich, tak by si zaslúžila rozpracovať aj tá mystery linka, čo nemusí hneď znamenať, že by to bolo zrazu menej artové. (06.10.2021)

Prší a je mlha. Herr inženýr Schmitke přijíždí se svým pomocníkem z reichu do jednoho zapadlého městečka v Krušných Horách. Město vypadá jako po bombardování. Na úřadě visí amatérská cedule, která oznamuje, že starostu najdete v hospodě, v knajpě. Vše je šedivé a zablácené. A do toho všeho se rozléhá nervy drásající skřípání starého větrné elektrárny. Vítejte v Sudetech, po odsunu a čtyřiceti letech komunismu. ----- Tenhle film má skutečně skvělou atmosféru (kterou jsem se pokusil navodit popisem výše). Momenty v hospodě "U Bobra" opravdu vtipné (a zároveň dost drsně autentické). Přesto mám z filmu rozporuplný pocit. Altrichterův debut není ani jen komedií, ani čistokrevným dramatem, stejně tak nekonzistentní je z hlediska scénáře. Mysteriózní část uprostřed filmu příliš nefunguje, je trochu zmatená (ten sen měl znamenat co?!) a zdlouhavá, dechberoucím scenériím mlžných krušnohorských hvozdů navzdory. Nedostatky ve scénáři ale bohatě vynahrazuje skvělý vizuál, hudba a zvuk celkově. A herecký výkon Petera Kurtha. Schmitke je pozoruhodný film, který stojí za to a v české produkci se určitě neztratí. ----- "Krušný Hory?" "Posraný hory..." 70 % (17.08.2015)

Není to komedie, byť se s mrazením v týle a třetím okem pomrkávajícím do jiné dimenze budete i hojně usmívat. Není to mysteriózní a není to drama, jako by si film důrazem na civilnost, všednost a zapadlost prostředí té mírně magické zápletky z podobných žánrů dělal legraci, přitom nijak nezlehčuje důležitost toho, čím si hlavní hrdina prochází. Na několika rovinách (ironizací art-eko, art-natur, spirit-art a podobných vzdělávacích filmových balíčků, reálně magickou kamerou, zachycováním člověka v jeho malosti a zároveň i v přirozeném a všudypřítomném přesahu, kdykoli se někdo začne soustředit a vnímat fluidum svého okolí, jeho prodyšnost, plnou tajemných bran, ad.) to silně rezonuje s posledními mistrovskými filmy Kelly Reichardt, ale je to naprosto samostatné, originální a vzácně sepjaté dílo, u něhož navíc nesehrála žádnou roli výše rozpočtu. *** Výborně navozená atmosféra, obrazem, vývojem situací, který promyšleně balancuje mezi lehkým a tíživým, i celou nesmírně originálně propracovanou zvukovou stránkou (a nemám na mysli jen specielní, uměle vytvořené ozvučení větrné elektrárny a dalších ventilátorů, ale i původní zkomponovanou a orchestrem nahranou filmovou hudbu, a celkovou vrstevnatou kompozici soundtracku, která je ústrojnou součástí děje, zvuky jsou tu oživlé a nesou sdělení), není samoúčelná, film má vtahující dějovou linku, po níž vás povláčí zasmyčkovanou bludištní realitou stavů lucidního snění a halucinující unavené či zabloudilé, avšak hledající mysli, v takových zákrutách realistického, všedního rámce příběhu a u tak zdánlivě obyčejné postavy, kde bychom se toho nadáli nejméně. Závěr je pak příjemně ironickým vyústěním příběhu o duševní cestě k uvolnění: nikoli inženýrova dcera, která se vláčí po indických klášterech a učebnicově nasává energii z kamenů, ale on sám v medvědí ušance nakonec nachází (nebo prostě přijímá) svobodu - ať už k tomu došel v hloubi lesů, či v hloubi sebe sama, ať už bdící, nebo snící. Tak či tak tu cestu vykonal sám, vlastním pohnutím mysli, tak či onak sám sebe vnitřně osvobodil. A kdo ví, možná to začalo tím dceřiným onyxem v dlaních. A nebo mediální zprávou o Medvědím muži - zajímavá představa, podpořená zasmyčkovaností postavy v časoprostorových bludištích příběhu, je, že tím Medvědím mužem byl nakonec Schmitke sám. Že to celé začalo voláním divočiny vlastního podvědomí. V tomhle jednoduchém čtení příběhu jako cesty člověka k duševnímu uvolnění, kdy se mysl podvědomě obklopuje symboly, signály a vidinami, které se zhmotňují v nápovědách, aby kruhem pochopila, co v sobě dávno ví (aby se Schmitke hledající potkal se Schmitkem uvolněným), lze vidět svěží, originální paralelu s hlavní linií všech Lynchových děl. *** Bonus: Doporučuji počkat si po konci titulků na vtipnou tečku za příběhem - zprávu v hlasové schránce jednoho z mobilů. Není to nezbytně důležité, ale leckomu to jasněji dourčí mezeru ponechanou v hlavním vyprávění, zdánlivé nedořečení. (24.03.2015)

Komedie? Tohle komedie fakt není. Je to 'klasický' český kočkopes u kterého není šance určit žánr. Jo a taky je to děsná nuda, která ani nedává pořádně smysl. Slyšet v českém filmu hlavně němčinu není úplně běžné, ale budiž. Nicméně němčina od českých herců mě vyloženě štvala. Když už mluví jak slovník, tak bych taky očekával jinačí přízvuk. Hrůza. Hlavní postava je zajímavá - i když taky zataraceně nudná. V životě jsem tam nebyl ale od teď nesnáším Krušné hory. Co tímhle chtěl básník říct??? Že já radši nešel s děckama na V hlavě... :-/ (20.08.2015)

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě). (28.01.2016)